už blázním (mým nejmilejším)

mým nejbližším? Přesně tak. JE to asi zbytečný sem psát, protože o mě vlastně nic nevíte, nenapadlo by vás se na tuhle stránku podívat. MOžná tobě zas někdy broučku dojde, že něco není v pořádku, ale o tom pochybuji. Moc tě miluju, a chci aby sis toho taky někdy všimnul. Udělala bych pro tebe všechno, jen bys u toho musel být. NAjednou mám pocit, že se mi všichni ztrácíte a ikdyž jste se mnou, nijak mě to neutěšuje. SPíš naopak, jsem sama a nevím jak dál. Chtěla bych jen, aby mě někdo objal, ale ne abych si o to musela říkat. Aby… já nevím co bych chtěla. CHtěla bych o vaší přítomnosti nejen vědět, ale taky ji cítit. JInak asi budu pomalu chřadnout dál, až vám nadobro zmizím. ZAse se vrací stavy, kdy už prostě nemůžu, jsem na pokraji svých sil, a jediný co potžebuju je, aby mi byl někdo na blízku. NEvím už co napsat, jsem stašně smutná. Zase se vracím na dno, ale.. už to nejde zase stoupat. V9m, že nikdo z vás, kterým je to určeno to nebude číst, ale jen tak…