Utopím se

Je to jako bludiště, v zamotaném kruhu se zase točím znova a dokolečka. V hlavě odehrávají se tisíce příběhů a přitom každý končí špatně, oči pomalu zase ztratili získaný jas a tělo se motá v prostoru jako hadrový panák. Ústa sice mluví však nikoli pravdu jen konejšivá slova, která v danou chvíli nenesou význam, protože nikdo neuvěří. Zase se mi tolik motá hlava pod množstvím nesnědeného, jež představuje pro mě nepřítele. Za den jedno jablko, rajský plod jež přináší skázu a přitom konejší touhu po něčem novém, poznaném a přitom cizím, něčem krásném a přitom ničícím. Pomalu se ztrácím v peřinách a je mi zle ze své osoby která se tiše propadá do matrací, kosti jakoby jehly do jehelníčku zapadající odjakživa a při každém otočení a naznáku pohybu zaskřípou zuby pod bolestí celé duše. POhled už není upřený jako dřív protože skrývá potupu a slabost. A vše je tu dokola,přinášejíc pocit uspokojení a přitom smutku z dalšího kolapsu, který není poslední. A proč to vše? Pro dokonalost, která byť je pomíjivá je jediným smyslem žití.