Tohle možná nikdo nepochopí

Dlouho jsem sem nepsala, vlastně ani nevím, jak začít nebo jako tradičně o čem psát. Snad jsem se dlouho neozvala, že myslela jsem, vše je v pořádku. A teĎ poslední dobou si uvědomuju, že vlastně nevím vůbec nic. JAk zdánlivě se mi zdálo vše beproblémové, najednou je tak složité. Je mi tak strašně úzko. Tak strašně smutno. Jakoby mě to tam uvnitř mělo roztrhat na kusy, a já ani nevím proč. Z každého sousta se mi zase zvedá žaludek a z každé představy kila navíc se mi chce brečet. Snaha tvářit se navenek spokojeně, ta najednou mizí, protože už je to beznadějné. MEzi stovkami lidí naprosto sama, milovaná a přeci sama, nevyslyšená. Někdy slova nemohou říct to, co duše skrývá, jen oči jsou jejím zrcadlem, jenže do těch se nikdo nedívá. Snad jen slzy jsou zrádci, kvůli nimž je člověk zatracován. Konejšený a přesto bez pochopení. Nikdo byť jedinou slzu nechápe, protože je chápána jako slabost. Srdce mi krvácí a ústa by chtěla tolik křičet, ale dochází slova. Na tu úzkost tam uvnitř snad ani slova neexistují, jen zaťaté pěsti bušící do zdi a v noci svírající cípy polštáře. Ta strašná úzkost deroucí se myslí, zaslepenou nespokojeností s tím, co člověk má. Touha být dokonalá, toť jediná cesta, jednoduchá ale příliš trnitá pro spanilou princeznu, která jde životem sotva mladá. Ale kolik životů má člověk aby si uvědomil jeho cenu? Snad jen jeden? Hloupý je ten, kterýž jediné šance si neváží,však není to zbabělost, jen slabost. Slabost pro něco pro co jediné ztrácí, když myslí že získává mnohem víc, a přitom je z něj pomalu nic a nikdo. Ze jména kdysi konkrétního se stává plachá bytost všem cizí a z krásného člověka mizející stín. Ústa se chvějí strachem co přijde další den a z očí mizí lesk. To není skutečný život, to je jen náhrada, jíž žijí ti, kteří chtěli být lepšími než jsou. Pro radost druhým být přesně dle představ, než se v nich člověk utopí. A když už nelze dýchat, naskočí ta strašná úzkost, jakoby všechno mělo skončit, a přitom… to je teprve začátek… protože všechno půjde zase znova. Možná tohle všechno nikdo nepochopí, možná jsou tohle jen slova. Ale já vím, co v nich je.