TAK DLOUHO JSEM BRALA TEORII, AŽ JSEM SPADLA DO PRAXE!!!

Tyhle stránky navštěvuju tak rok a asi stejně dlouho už čtu knížky o PPP.Hlavně mě vždycky zajímala anorexie.Čistě teoreticky, samozřejmě.Hrozně mě zajímala celá ta problematika psychiky anorektiček a nechápala sem, jak mužou spadnout někdy až tak hluboko.Taky jsem najednou začala kolem sebe vidět to, co jsem před tím nevnímala.Jako všude obklopující rady pro dietáře, reklamy na hubnoucí prostředky a tak.Začala jsem držet diety, ale moje láska k čokoládě byla silnější.Dokonce mě asi měsíc neživilo skoro nic jinýho.Podle toho se taky zaoblila moje postava. A tak jsem se rozhodla, že když už jsem tak zběhlá v teorii, mužu si na měsíc zkusit i praxi.Jenže se to trošku zvrtlo.Samozřejmě už v tom tak tři měsíce jedu.Je mi 17 a při výšce 164cm mam 41kg. Najednou už je to takový zvyk, že nechci začít jíst.Prostě z principu.Když se pohádám s rodiči, v duchu už si to argumentuju tím, že se jim pomstim půstem. Vím prostě o anorexii snad všechno, jenom mi uniklo, jak jí vyhnat z těla.Ale nejsem neštastná. Vyhovuje mi to. Snad jen potřebuju radu, protože když jsem s tím začala, přestala jsem jíst úplně.Zůstalo mi to.Jím vážně jenom když skoro omdlévám.Nevěděla jsem tehdy, kolik toho anorektičky asi snědí za den, takže pro jistotu jsem se rozhodla nejíst nic.Proto prosím,asi bych měla jíst aspon trošku víc.Cítím, že už to dlouho nevydržím.Napište mi, kolik toho vy jako anorektičky jíte.Třeba mě to motivuje trošku se sebrat.