Sportem ku zdraví

Jsi pěkná, máš pěkný úsměv, sluší Ti to,…-tohle všechno jsem slýchávala každou chvilku, ale nikdy mi nikdo neřekl: „Máš krásnou postavu-kéž bych vypadala jako ty!“Dřív jsem se tím vůbec nezabývala, nevadilo mi, že nejsem hubená, že si nemůžu vybírat věci velikosti modelek, měla jsem kulatý zadek, silnější stehna, vypracovaný bříško, velký prsa- to všechno jsem ale měla zpevněný, protože hraju závodně fotbal, miluju sport, cvičím i individuálně. Každá holka určitě někdy držela dietu(aspoň 1x) a ani já nebyla výjimka, ale nikdy jsem nezhubla tolik.Od doby, kdy se k nám přistěhoval mámi přítel bylo doma všechno jinak.Svého pravého tátu jsem nikdy nepoznala a tak jsem ho hledala v něm, ale nenašla.I když to asi nechtěl dávat najevo, z jeho narážek jsem začala uvažovat o hubnutí.Poslední kapka byla, když mi řekl: „Ty už máš větší prdel než máma!!!!!!!!!“. Mrzelo mě to, lehla jsem si a přemýšlela jsem o tom, co mi řekl.Bylo to letos o prázdninách.První 2 týdny jsem byla stanovat se strejdou, snažila jsem se zhubnout tak, že budu držet dietu.Zhubla jsem, ale max. 2-3 kila.Chtěla jsem víc.O pár dní později jsem jela se strejdama a kamarádama na týden do jižních čech.Mezi kamarádama byla i Klárka. Bývala tlusťoučká-sice měla hubený nohy a dá se říct i ruce, ale měla velký bříško. Takhle vypadala ještě asi tak před 2 měsíci než jsme odjeli na dovolenou. Když jsme se scházeli k místu určenému odjezdu, už tam čekala i Klárka. Nemohla jsem ji poznat-už tam nestála ta Klárka, kterou jsem znávala, stála tam modelka Klárka!!!!!!!Moc jí to slušelo, zeptala jsem se jí, jak to udělala, že tak rychle zhubla a ona mi řekla, že už tak 2 měsíce jí jen ovoce a zeleninu, nejí sladký, … Chtěla jsem být jako ona, taky tak moc zhubnout, být tak krásná a štíhlá, tak jsem omezila ze dne na den sladký, rohlíky, uzeniny, zmrzliny(které k léto podle mě patří), síry,jogurty, hotová jídla, i polívky,…Jedla jsem jen ovoce a zeleninu.Ke snídani všichni měli vajíčka, jen já s Klárkou jsme se vymlouvali, že nemáme hlad, že si pak vezmem-ale nevzali.Ostatní svačili, my jsme hráli vyřazováka, Ostatní obědvali salám s rohlíkem a rajčetem, my jen rajče, donesli zmrzku a meloun, my měli jen meloun, no a večeři jsme vyhazovali, dávali psům, ostatním kamarádům a když už jsme to museli sníst, tak jsme to pak šli vyzvracet na záchod. Měla jsem strašně dobrej pocit. Když jsme se vrátili domů, tak mi lidi říkali, že jsem zhubla a že mi to moc sluší, to se mi strašně líbílo. Konečně jsem začala slýchat, že mám kráslnou postavu a tak. Čas ubýhal a já jedla pořád jen tamto.Začala škola a ostatní si toho všimli, bylo to fajn.6.9.2004 jsem jela se školou do Chorvatska, tam jsem nejedla už skoro ani to, byla jsem na sebe hrdá. Když jsem přijela domů, tak mi můj kluk řekl, že zajdem na večeři, ale já řekla, že max. na salát.Začal něco tušit. Chtěl mi pomoct, ale já odmítala, všechny jsem odmítala. Dne 3.10.2004 jsem měla zápas, ale neměla jsem se tam jak dostat, je to od domova tak 10-15km.Šla jsem teda pěšky, už 3 dny jsem nepila a 15 dní nejedla.Běžela 20min a já zkolabovala na hřišti, přijela pro mě sanita(až na hřiště), odvezla mě do nístní nemocnice.Ze začátku se mnou dělali vyšetření, cvičili, vážili a tak.Dali mě na pokoj a do žíli na ruce pod prsty mi zavedli jehlu s výživou.Byla jsem na kapačkách. Pořád jsem odmítala jíst a pít.Byla jsem tam 2dny.Doktor mi oznámil, že tady už mi nepomůžou, že mě převezou do Plzně.Myslela jsem, že to bude nemocnice, která se zabývá anorektičkama, ale víte kam mě odvezli?Sice to byla fakultní nemocnice v Plzni, ale oddělení Dětské psychiatrie!!!!!!Kdybych to věděla, tak se aspoň trošku napiju.Na psychárně jsem byla od 5.10.2004-16.11.2004.Pro mě to byla celá věčnost.První dny jsem jen jen brečela, každýmu jsem volala,ať mě vezmou domů, že sem nepatřím.Nebyl tam nikdo s mim problémem.Jeden se chtěl uškrtit nabíječkou, další se předávkovali, jiní měli deprese, mlátili s sebou o zeď, zvláště jeden kluk(12let)si furt vylíval zlost na asi sedmiletou holčičku,táhl ji po koberci až měla obratle na zádech úplně krvavá. Předtím než jsem začala jsem vážila 62kg, když jsem zkolabovala tak 49,1 a na psychárně jsem zhubla na 46,9kg.V tu chvíli mi zakázali odjet na výkend domů.Dávali mi prášky, předepsali nutridrinky,musela jsem se každou noc vážit, musela jsme používat čípky proti zácpě.Měla jsem stále nízký tlak a když jsem třeba půl dne nepila, byla jsem bíla a bylo mi špatně.2x jsem tam zkolabovala.Ke konci už jsem začala jíst.Ke snídani jsem jedla půl celozrn.rohlíku a activii(bílou nesladkou),svačina jablko, oběd jak kdy, někdy polívku, někdy activii, a někdy nic.Svačina jablko, večeře rajče.Většinu z toho jsem vynechávala.Ty prášky mi dělali větší chuť k jídlu tak jsem je plyvala do kytek.Pustili mě, když jsem dosáhla 50kg.