Snad už dotáčející se kolotoč

Ahoj holky, psala jsem vám sem začátkem srpna, kdy jsem na tom byla fakt zle… Bohužel to nejhorší mě čekalo.. Po návratu zpátky do Čech, jsem byla strašně štastná, že mám zase kolem sebe lidi které miluju a oni mě, a tak jsem na chvíli dala bulimii volno..zaobírala jsem se úplně jinýma věcma, ale když už v tom člověk jednou je, tak se to stejně dříve nebo později zase vrátí..u mě spíš dříve, lépe řečeno cca za 4 dny… Bohužel, v horší síle než před tim, nevěděla jsem jak dál, řekla jsem to mámě i příteli…, ale vzhledem k tomu, že to ani jeden nepovažovali za nic hrozného, tak jsem nezvracela asi 6 dnů, pak jsem začala znova obelhávat sebe a k tomu i je… Největší hrůza mi v životě přišla zhruba před deseti dny, totálně jsem se psychicka zhroutila, po dalším záchvatu a po zvracení, které už absolutně ani nešlo a při kterém jsem se málem udávila…bylo to hrozný…jsem šla do koupelny a asi 3 hodiny jsem tam brečela a v ruce jsem držela žiletku…něco takovýho mě před tim v životě nenapadlo…po těhle 3 hodinách jsem se z toho transu probrala a okamžitě jsem odjela za mámou, která bydlí mimo Prahu, a všechno jsem jí s brekem vylíčila, tak strašně se vyděsila…je mi líto že ji tomu musim vystavovat..ale jinak to bohužel nejde.. Musim říct, že mi ted úžasně pomáhá, už 8 dnů jsem nezvracela, jím pravidelné porce a když mě něco chytá, tak se vrhnu na ovoce, jde mi to a jsem na sebe strašně pyšná…. Stejně už jsem ale kontaktovala psychiatra a zkusim to, jestli mi to taky pomůže. Je jasný, že když bulimie trvá 3 roky tak 8 dnů není výhra ale každopádně je to krůček dopředu… Už nikdy nechci skončit s žiletkou v rukou, příště už bych to udělala….vím to.. Holky, buďte silný, je to hrozně těžký…hrozně, ale musíme bojovat a hlavně žít , všechny…do jedný… Napište mi, když budete chtít, budu moc ráda…pa