Slzy….

Ctu kazdy novy pribeh a zacinam byt celkem na dne,chce se me strasne moc plakat a tlaci me slzy v ocich a nevim co mam delat…Je me Vas vsech lito..a ja si pripadam jako ta ovecka,ktera zapada do sveho stada..Kazda z nas je ta ovecka…..a ted uvaha?Co me dala kamaradka anorexie?Dobry pocit….jiste tak na par tydnu ci na dva mesice…ty deprese jsou opravdu k nezaplaceni..A co vzala?Vykaslala jsem se dobrovolne na skolu,kterou jsem chtela delat jenze..anorexie je mrska a vyska nejde vystudovat bez jidla a na sportovani taky tolik casu neni,jsem ztracena,me sebevedomi je na bodu mrazu,ale snad svita i na lepsi casy….Ted o Vanocich jsem mela strasne deprese,chtelo se me plakat a nevim proc ale,chtelo se me i zemrit..asi je to blbost,kdyz to pise 20 -ti leta holka,ktera by mela byt uz celkem normalni a nemyslet na blbosti…A pak jsem potkala jednoho fajn kluka….neni vubec vychrtly a ani hubeny…ma normalni postavu a me silene zvedl sebevedomi tim jak me lichotil, a dal me dost zretelne anjevo,ze nezalezi na tom jak vypadate,ale co je ve vasi dusicce.Ta ma je ztrapena a znicena…ale tady ten kluk me dal sanci,ze bych mohla zacit od nuly…..Je mym novorocnim pranim,aby jsme se z toho vsechny jednou dostaly a mely radost z kazdeho noveho dne a netrapily se vycitkamy,kdyz jde rucicka na vaze doprava a ne doleva….Majky