shrnuti zivota s ppp

Az doted se mi sem psat svuj pribeh moc nechtelo, protoze jsem si nebyla jista, jak vlastne konci. mam rada definitivni veci a nedoresenou zivotni situaci se mi nechtelo popisovat. V soucasne dobe to vypada, ze muj puvodni problem je opravdu uzavrena kapitola, takze hura do popisovani. Ta cast meho zivota, ktera se primo tyka ppp, zacala, kdyz mi bylo asi 12. Byla jsem uz 170 cm vysoka, takze jsem mela svou dospelou vysku, a vazila jsem asi 61 kg. No a protoze mi bylo jen tech 12, tak se to moji mamce zdalo moc. A ze je maminka dama razna a uprimna, coz mam po ni taky, tak mi to na plnou pusu rekla. Nekolikrat. Dneska vim, ze mela strach, abych dale netloustla a taky chtela, abych se vic podobala ji, nez tatove strane. No tlusta jsem zrovna nebyla, jen me bylo kus. Tak jsem se najednou zacala zajimat o vyzivu, pochopitelne zdravou, a o svoji postavu. Je mi 27, takze tohle vsechno se odehralo zhruba v roce 1990, tesne po revoluci, kdy k nam ze Zapadu dorazila spousta novych veci. Mezi jinym take knihy o dietach, Fit pro zivot, delena strava, musli, cviceni atd. Na to vsechno jsem se vrhla se stejnou dychtivosti a nasazenim, jako predtim do Pionyru. A zhubla jsem. Hodne. Hodne rychle. Nejmene jsem vazila 51 kilo a to uz je dost malo, lezly mi vsechny zebra, no des a hruza. Ja si pripadala krasna a moderni. Neco jako osvicenec : JA to delam dobre, piju dopoledne ovocne stavy a jim ovoce, zatimco mi zpatecnicti rodice ji chleba s necim. JA jim zdrave musli, nechci smazene a jenom jednu bramboru jako prilohu. Nikde zadny tuk, protoze ten je prece spatny a nezdravy. Jedine, co jsem z tohoto programu nezvladla byla soja a tofu, to bylo i na me moc. Taky jsem pochopitelne doma cvicila jako o zivot. Zajimave je, ze par let predtim, kdyz jsem chodila na napravny telocvik kvuli skolioze a mela doma cvicit, jsem se k tomu nemohla prinutit. Ale ted to najednou slo snad samo nebo co. Jedine, co me jeste dneska zarazi, je to, ze mi v te dobe nikdo nerekl, ze jsem moc hubena a pritom jsem sakra byla. No ovsem nic netrva vecne a po asi roce a pul tohohle zivoreni me to nejak prestalo bavit a ja se misto nejezeni zacala nezrizene ladovat. Pribrala jsem jenom 5 kilo, protoze jsem stale dost cvicila, takze jsem pak na asi rok mela tech 56 kilo, coz uz jde. Jedla jsem skutecne hodne a vsechno, v te dobe jsme doma nikdy nemeli tvrdy chleba, o ktery jsme se normalne delili s mym tatou, ani rohliky na strouhanku, coz mamka nemohla pochopit. To vsechno ja mami. Bulimie bez zvraceni, moji zbavovaci se technikou bylo ?jen? cviceni. Mamka mi v te dobe rekla, ze moc jim a ja ji s hysterickym placem v hlase rekla, ze ja uz proste nemuzu, ze hladovim uz vic nez rok a uz to proste nejde. Mamka se mi vicemene vysmala. Pak se nasi rozvedli a hubl tata, ktery bydlel na svobodarne, a mamka, ktera mela nervy v kyblu. Ja je mela v kyblu taky, ale uz jsem proste nehubla, jidlo uz jsem si nedokazala odeprit a tim lip. No a nez se rok s rokem sesel, tak ja udelala konkurz na studium na lyceu ve Francii a otevrela se dalsi kapitola meho zivota s ppp. Ve Francii to bylo ze zacatku tezky, i kdyz to melo sve nesporne vyhody, jako treba utek z domova, kde moje mamka noc co noc srdceryvne narikala, plakala a chodila tam a zpatky a u toho si nahlas povidala, jaky je otec kurevnik a jaka ja jsem zla a hnusna, kdyz s ni v tom nechci souhlasit. To byly noci, paneboze, mama neskoncila v blazinci jen zazrakem a silou vule (a diky piti trezalky, fakt to jako mirne antidepresivum funguje) a ja diky tomu, ze jsem, podle jejich vlastnich slov, kamenne srdce a diky strategii nevidim neslysim neexistuje. Osamostatnila jsem se tedy brzy, v necelych 16ti letech a zacala si zodpovidat sama za sebe a to i v jidle. Nikdo na me nedohlizel a ani nekoukal, navic jina zeme, jine zvyky a potraviny a ve Francii se neji spatne, no proste na konci prvniho skolniho roku se ze me stal mirne obtloustly jedinec (66 kg) trpici zachvatovitym prejidanim. Behem prazdnin jsem zhubla na 58 kilo, normalni dietou a cvicenim a pak byl dva roky klid. Klid ktery me opustil, kdyz jsem se po maturite dostala na mistni pripravku ekonomickeho zamereni. Nevim, jestli vite, jak to vypada, ale jsou to proste pripravky na ekonomicke vysoke skoly, velice prestizni, drahe a narocne. Moje pripravka byla statni, jedna z nejlepsich, a narocna, hlavne na psychiku. Bylo nas asi 30, sami premianti, a mne se tam velmi darilo, 1. az 2. ve tride, akorat ze mi to nevyhovovalo. Ja chtela uz od mala jit na prava a tohle k nim tedy nevedlo. No tak ta pripravka je dost narocna zalezitost, kazdy den (i v sobotu, mistni zvrhly zvyk) tak 7 az 9 hodin skola, kazdy tyden dve pisemky a tri ustni zkouseni, mimo ten normalni rozvrh, takze tak v sest vecer atp. Uceni uceni uceni. A v mem pripade taky jidlo jidlo jidlo. Zachvatovite prejidani jak vysite a 66 kg zase zpatky. Na jidlo vzdycky padlo skoro cele moje kapesne. Po skonceni skolniho roku jsem odesla z pripravky a prihlasila se na prava, kde jsem s velkym uspechem studovala a hubla a prejidala se zhruba 5 let. Kolem svatby se to trochu vylepsilo, a celkem to tak nejak kolisalo az do zacatku me praxe loni v lednu, kdy jsem konecne zacala jist normalne a bez overeni poctu kalorii. Praxe byla vic nez narocna, takze jsem sice jedla opravdu bez vycitek a kontroly, jenze jsem byla tak vytizena, ze jsem zase zhubla az na 53kg. To ve 26 letech neni nic moc, manzel i tchyne byli zdeseni a ja ze zacatku taky, vsude sama kost, furt mi byla zima a ty nervy! No jenze po par tydnech jsem si na to, jak ted vypadam, zvykla, a pribirat se mi uz nechtelo. Takze anorekticke mysleni vitej zpatky domu. A zacalo vedome omezovani a silene moc chuze (na cviceni nebyl cas), abych nahodou nepribrala, kdyz jsem tak hezky zhubla… No a protoze se historie opakuje, tak dalsi faze pak bylo zase to pitome zachvatovite prejidani. Takhle to trvalo az do zacatku tohoto roku, kdy mi konecne docvakla spoustu veci a kdy jsem take objevila tyhle stranky. Tezko rict, jak jsem to vlastne udelala, ale ted uz jsem asi 5 mesicu v poradku, jim normalne, vazim asi 56 kilo a spoustu veci jsem si srovnala v hlave a rozhodla se, ze se s nimi uz nebudu zabyvat anebo rozhodne ne tim zpusobem, jako dotud. proste jsem vyresila, co se vyresit melo a tim padem si dovolila se postavit i ppp. Samozrejme se jeste obcas zeptam manzela, jestli mu pripadam tlusta, a nekdy si rikam, nejez to, ztloustnes. Ale uz to neni tak casto, manzel minule malem zapomel automaticky vychrlit naucenou odpoved, chybi mu holt ta denni praxe. A to ze bych mohla ztloustnout ? Ono to nebude tak horke. Koneckoncu se vzdycky muzu zase vratit k anorexii, kdyby se mi jeste nekdy chtelo, ze. Ale nevypada to tak. Asi starnu a traveni zivota takovymi blbostmi mi zacina pripadat jako zbytecna ztrata energie a casu. Nebo ze bych zmoudrela? Spis me to asi prestalo bavit a unavilo a mam proste jine starosti. Kam pojedeme na dovolenou a co budeme delat, jak mi dopadne preliceni, na ktery film pujdu a kterou knihu si prectu me ted naplnuje mnohem vic. Jidlo je porad pozitek a utecha ve chvilich smutku ci stresu, ale je to jen jedna z moznosti a ne zivotni napln. Porad to vsechno kontrolovat a mit absolutni prehled o tom, co snim a o kalorickych hodnotach a jinych vlastnostech potravin uz nepotrebuju. Ted se chci vylepsit v anglictine a cist, znova zacit chodit pravidelne plavat, a na tanecni kurz s manzelem a na to potrebuju mit hlavu k dispozici na tohle vsechno. Prostor, ktery zabiralo jidlo, patri ted memu zivotu.