Rady ?

Ahoj. Nevedela jsem, jak tohle povidani nazvat, myslim, ze opravdove rady pro boj s anorexii a bulimii asi neexistuji. Obcas si ctu vase pribehy a je mi z nich moc smutno a taky si pri tom vzdy vzpomenu na moje trapeni a anorexii a bulimii. Chtela bych vam rict, jak jsem se z bulimie dostala ja, snad vam to trosku pomuze 🙂 Moje bulimie trvala asi 4 roky, ale hlavne posledni 2 roky byla ukrutna. Zvracela jsem nekolikrat denne krome vikendu, protoze vikendy jsem travila se svym pritelem, budoucim manzelem. Casto jsem si rikala, ze s tim prestanu, protoze jsem mela uplne zarudly a bolavy krk, neustale bolesti bricha, zimnici, padani vlasu, natekle koutky ust … Ale nikdy se mi to nepodarilo, protoze uvnitr me same jsem ani prestat nechtela. Nejdulezitejsi je, aby si clovek vzpomel na zivot „predtim“, na to, jak mu bylo fajn, kdyz nemusel stale premyslet nad tim, co zase sni a jak to udela, aby to stihnul vyzvracet. Navic mi to zabiralo skoro cele dny !!! A pak se to stalo… Odjela jsem na vanoce k rodicum a tam se zvracet nedalo (mela jsem panickou hruzu z toho, ze by na to prisli). A najednou mi bylo krasne, cele dny jsem si uzivala toho krasneho pocitu, ze nezvracim a byla jsem na sebe pysna. Na ulici jsem se usmivala (pred tim jsem se spis stydela, myslela jsem si, ze tu bulimii na me lidi vidi, i kdyz jsem byla hubena). Bala jsem se, az se zase vratim do prazdneho bytu. Ale ten krasny pocit z toho, jak je to fajn nezvracet jsem si chtela co nejdele udrzet. Zazrak : nezvracela jsem tyden, mesic, dva, rok… Pak jsem jednou ulitla, ale snazila jsem si nedelat z toho hlavu. Cim vic si zvraceni vycitate, tim je to horsi. Je lepsi rict si : stalo se to, ale nevadi, nebudu na to myslet a budu silna. Ted je to asi 4 roky, co nezvracim. Stane se mi to treba 5x do roka, ale nijak mi zivot nekazi, protoze je to opravdu vyjimecne a cim dal tim mene me to laka. Snazim se jist co mi chutna, hlavne si neodepiram moji cokoladku, ale tim, ze ji jim skoro kazdy den nemam potrebu se ji precpavat. Celkove jim vsechno co mi chutna, ale male davky a konecne se mi vratila chut sportovat (pri bulimie jsem svoje telo nenavidela a nic jsem nedelala). Jsem dost hubena(43 kg), ale zivot se mi libi a vim, ze i kdyz neni moje vaha idealni (mela bych vazit spis 48kg), snazim se uzivat si zivota. Nevim, jestli vam neco z mych „rad“ pomuze, ale doufam ze jo. Hrozne rada si ctu vase komentare, tak kdyz se vam do toho bude chtit, napiste !!! Jste totiz jedine, ktere o me byvale bulimii vi a ja se s tim tajemstvim nekdy citim sama 🙂 Moc vam drzim palce, protoze vim, jake kazdodenni trapeni prozivate.