Rada pro všechny…anebo možná ne..

Celá tahle stránka je plná příspěvků od nešťastných holek. Jsou to hlasy, které volají o pomoc, chtějí, aby je konečně někdo slyšel, aby je někdo pochopil… Jenže nejdůležitější je pochopit sebe sama. Jenom když chápeme, co děláme, můžeme vyhrát. Musíme si věřit, chce to klid… Já vím, lehce se to řekne, ale realita je jiná. <p> Holky, kolikrát už jsem si říkala, že na jídle nezáleží, nezáleží na postavě, vlastně na ničem. A v tom je možná ta chyba. Mně totiž opravdu asi na ničem nezáleží, bohužel ani na mně samotné! Mám strašně ráda jednoho kluka, už asi 5 let!!! Ale on mě bere jen jako kamarádku a měla bych být vlastně vděčná za jeho trpělivost, že mě pořád ještě snáší! <p> Nikdo o mých problémech neví.. Jen se tím pořád zabývám já sama, trpím depresemi, někdy si říkám, jestli to má vůbec nějaký význam.. proč to sakra dělám?!!! <p> Můj příběh začal v létě 2001. Tehdy jsem při výšce 170 vážila 59kg. Byla jsem docela spokojená, nijak jsem to neřešila. Jenže pak jsem, bůhví proč, začala držet dietu. A to docela přísnou. Ale byla jsem na sebe hrdá, do Vánoc jsem vážila 45kg. Po Novým roce jsem shodila další 3kg a to už jsem si sama řekla, že už to přeháním. Ostatní mi taky dávali najevo, že vypadám jak smrtka! (I když mi zezačátku moje hubnutí schvalovali!!!) Tak jsem asi týden jedla normálně. Pak to ale teprve začalo!!! Začala jsem se nehorázně přejídat. Samozřejmě všechno tajně, takže jsem si jídlo kupovala za své peníze. Brzo jsem se dostala do finanční krize, tak jsem dokonce začala kvůli jídlu krást! No s malými přestávkami, kdy se mi podařilo i něco zhubnout, se přejídám vlastně pořád. Takže není divu, že teď vážím 67Kg!!!! Jsem naprosto zoufalá! Nemám peníze, jsem tlustá, nemám lásku… ale s takovým tělem ani žádnou nikdy nezískám! Chci zhubnout! Ale nemám najednou žádnou vůli, najednou mi to prostě nejde! <p> Nevím co mám dělat! Nejjednodušší by bylo smířit se se svou postavou, jenže to je zároveň to nejtěžší. To prostě nedokážu. Navíc neumím normálně jíst. Stejně se dřív nebo později znovu přejím. Ale nezvracím, protože mi to nejde. Jsem srab, ani zvracet neumím!!! Brala jsem projímadla, ale to se mi hnusí! Sport mě baví, ale s plným břichem to prostě nejde! <p> Je to jako začarovaný kruh! Jsem ve stresu, najím se, mám výčitky, deprese, na nervy se zase najím atd. Pak nemám peníze, tak je někde „seženu“, mám výčitky, najím se … <p> O prázdninách mi bude 19, odmaturovala jsem se samými jedničkami, dostala jsem se na vysokou, můj život se zdá navenek naprosto spokojený…………..