Proč nejsem šťastná??

ahoj všichni, momentálně je mi moc smutno, jsem nešťastná sama ze sebe, nevím, co se se mnou děje. Prožívám chvíle, kdy je mi krásně a jsem v pohodě a potom najednou jsem smutná a úplně na dně. Neustálý pocit, že něco dělám špatně, že vypadám hrozně, že jsem tlustá, že mě nemá nikdo rád. Vím, že lidé okolo mě si to nemyslí, že mě mají rádi, ale já jim to jakoby nevěřím, když mi kluk řekne něco pěkného, tak jsem přesvědčená, že to není pravda, že se ani nikomu líbit nemůžu. A můj problém je jako tady asi všech, moje postava, nemám se ráda, uvažovala jsem nad třemi částmi těla, které bych nechtěla měnit….no a nepřišla ani na jednu, opravdu mám ke každému centimetru těla nějakou připomínku. Nejsem tlustá, ale nedokážu si to uvědomit, mám normální postavu 164/58 není to tak strašné, ale já to chci změnit, moooc chci. Mám pocit, že by mi nepomohla ani plastika celého těla, stále mě něco nutí prohlížet se v zrcadle, tisíckrát jsem si říkala, že budu hubnout, vydrží mi to dva dny, maximálně týden, pak se objeví nějaké sladkosti a já se neudržím, a sním všechno, co vidím, a pak ty příšerné výčitky, nadávání si….kolikrát bych se nejraději ani neviděla, někdy to přejde i na zvracení…připadám si jako v kleci svého vlastního těla…chtěla bych mít pěknou tvářičku, šťastný úsměv a krásnou postavu, ale to se mi asi nikdy nepodaří. Navíc moje sebevědomí je menší než úplně to nejmenší, nevěřím si v ničem, jsem smutná, nešťastná a utápím se ve svých myšlenkách a ideálech o krásné figuře a ideálním životě, který se mi mezi tím ztrácí a ubíhá před očima. Navíc moje záchvaty pláče, pokaždé když sama sebe zklamu, kolikrát mi stačí jediná narážka, škaredý pohled a všechno se mi zase začne ztrácet pod rukama. Snad se sebou jednou budu aspoň trošku spokojená, doufám v to. A ty z vás, které se dokážou milovat takové jaké jsou…holky važte si toho. Děkuji za případné komentáře…mocinky moc