Proč???

Dlouho jsem přemýšlela, proč jsem s tím vším začala…Už ani nevím. Začalo to totiž hodně nenápadně. NIkdy jsem nebyla tlustá, vlastně ani oplácaná, prostě štíhlá holka, akorát s nevysportovanou postavou. Na základce v devítce jsem byla schopná sníst k snídani špagety, oběd v jídelně, jít si přidat, po cestě domů si s kámoškou koupit nějakou tu malou čokoládku a k večeři si dát tři chleby.To bylo ještě když jsme byli všichni spolu(já, máma, táta, celá velká rodina:-). Byla jsem spokojená, nic mě netrápilo. Ale jasně že jsem po tomhle stravování začala trochu nabírat, lehce jsem se zakulacovala, tak jako každá holka v pubertě. Kdyby tak můj strejda nezačal rejpat…Kdyby můj táta nezačal zvracet… A kdybych nenašla máminu fotku, kde byla jako kostra(nedávno jsem se jí na to ptala a řekla mi, že to bylo kvůli tomu, že byla na operaci-já si to nepamatuju, v té době mi byl jen rok-takže žádná anorexie, jak jsem si původně myslela). No ale zpět ke mně->po strejdovo poznámkách jsem nad tím začala uvažovat a řekla si, že má asi pravdu. Začala jsem chodit dvakrát týdně cvičit, hodně mě to chytlo. Omezovala jsem večeře(pro mě bylo utrpení dát si třeba jenom jeden chleba a ve škole k obědu jenom pět knedlíků místo osmi, byla jsem vážně jedlík:-). Ale dalo se to. Postupně jsem pak přestávala jíst ten chleba k večeři, jedla jsem jogurty… Ale pořád to na mě nebylo moc vidět a já to ani tak moc vlastně neřešila-kde jsou ty doby?!:-) Pak se naši rozvedli, já se s mámou přestěhovala a ona mě přestala s jídlem kontrolovat uplně. Cvičit jsem chodila čtyřikrát-pětkrát týdně, to abych byla co nejmín doma, nějak jsem se v novém bytě necítila, k večeři jsem začala jíst jogurty, od října si odhlásila obědy a místo teplého jídla jsem jedla celozrnné rohlíky. To pořád ještě šlo, ale to moje omezování(pak už mi to ani tak nepřišlo-spíš jsem si říkala, že jsem předtím byla nechutná) už začalo být vidět. Po čtyřech měsících si mě na cvičení odchytla jedna holka, která tam taky chodila pravidelně a říká mi, at už neblbnu, že jsem hodně zhubla a za chvíli to nebude pěkný. Myslela jsem, že se zbláznila, vždyt já přeci BYLA V PORADKU! Jak jsem si myslela. Měla jsem určenou neděli jako den, kdy si dám něco sladkého, snídala jsem pořád normálně(třeba i omeleta, buřtík, dortík-na co jsem měla chut, protože snídaně, ta se přece spálí ve škole:-). Za další měsíc jsem byla jak posedlá, šli jsme s kamarádem na snídani, já si dala čaj, on nějaké klobásky a nechápal, že si nechci ani kousnout. Kámoška začala mít řeči, ale spíš jen záviděla, protože ona sama se snažila shodit a nedařilo se jí to. Pak přišly prázdniny a dovolená právě s touhle kamarádkou. První čtyři dny jsem skoro nejedla, lidi ze zájezdu(měli jsme plnou penzi, všichni jsme se scházeli u snídaně, obědu, večeře:-) na mě i na kámošku koukali jak na exoty, když jsme se první dny vůbec na večeři neobjevily(kamarádka totiž taky nejedla, prý dieta). No ale pak nás to zlomilo a začaly jsme jíst, vyloženě jsme si jídlo užívaly, dovolená byla hned hezčí:-). A tam začalo to moje „normální jezení“-vlastně přežírání. Potom návrat domů, pokusy o hladovky, docela to v těch vedrech šlo, váha kolísala… Potom voda s tátou, tam jsem jedla jako šílená nebo nejedla naopak vůbec nic. Ale táta si asi řekl, že při hladovce pročištuju organismus nebo co:-), tak to neřešil… A při návratu domů jsem prostě pořád jedla a jedla, nešlo to zastavit, měla jsem pořád dost času, žádný stresy, nudu jsem zaháněla vařením, pečením a následním zkonzumováním všeho:-). Pořád se střídalo nejezení-žraní, pak projímadla. No a začala škola a já se snažila najet na svůj „starý režim“. Nevím, jestli jste četli moje jídelníčky, vím, že mi tu holky hodně „nadávají“, ale snažte se mě pochopit. Já se prostě cítím hrozně, když se mi nafoukne břicho, zadek, stehna, dokonce i tváře mi pak připadají větší! Zatím se mi ale to „najíždění“ moc nedaří, vždycky o víkendu zase ujedu, dokonce jsem ted i dvakrát zvracela, to mi bylo hrozně zle a už to vážně nikdy nechci udělat. Bulimie mi připadá nechutná, jako kdybych se neovládala! A to já nechci, chci mít všechno pod kontrolou! Chci mít pod kontrolou jídlo! Snad se mi to podaří… Bud se změní něco v mojí hlavě a přestane mi tam našeptávačka anorexie tvrdit, že jsem tlustá jako prasátko a nebo zhubnu a uvidím… Třeba budu konečně spokojená…A já chci být spokojená. Už se vidím, vypadám jako éterická víla, když si sednu, stehna se nerozplácnou, žádné zatahování břicha, netřeba nosit stále podprsenku…:-) Nechci nikoho před PPP varovat, každý si zvolí, jak žít. Ale myslím, že kdybych tenkrát hubnou nezačala, mohla jsem být spokojenější… Ted už je ale pozdě, už budu spokojenější jenom hubeňoučká… Jujda, to jsem se rozepsala:-). No pokud jste došli až sem, tak přeju krásný zbytek dne:-)!