Přišla jsem na to, že jsem bulimička

Co se to deje?? kde se tohle vsechno vzalo… Procitam si vaše příběhy a jsem zděšena, jak se sou identicke s tim mym. jak jsme si nezavisle na sobe vytvorily stejný slovnik s vyrazi „zakazane“…ale to je ted v podstate jedno… desi me jak tu vsechny vypravite muj pribeh…presne popisujete kolotoc, ktery zazivam…stejne zacatky, stejny prubeh…stejna beznadej… neustale pocity viny..kdyz jite i nejite… prisla sem na to ze sem bulimicka…bylo to strasne zjisteni, nebot v dobe kdy sem se vsim zacala jsem o tehle NEMOCI nevedela vubec nic… me dokonce prekvapilo, ze je neco spatneho na tom jidlo vyzvracet…myslela sem si ze sem prisla na zavratnou metodu, jak jist to co mate radi a pritom nepribrat a vazne sem se divila proc to tak nedela kazdy…S usmevem sem stala nad toaletni misou a ujistovala se nad genialitou sveho vynalezu (zda se vam to smesne? me vcelku dost)To mi bylo tak 13… a to sem to jeste vubec nehrotila…proste sem to parkrat udelala… Po devitce jsem si rekla, ze zacnu jist zdrave a vytvorim si nejake stravovaci navyky… jenze zdrave vyzive sem tak nejak tenkrat jeste vubec nerozumnela a tak pro jistotu nejedla radsi nic…a to mi poprve odesla menstruace…doktorka rekla ze je to z hubnuti…to sem samozrejme nechtela riskovat a tak sem se opet na rok vratila k bramburkam, cokoladam, salamum…dvoum hlavnim jidlum za den…ale zpetne si uvedomuju, ze to bylo nejstastnejsi obdobi meho zivota…Nebot sem si „tloustku“ mohla omluvit ztratou menstruace… Jenze to sem dlouho nevydrzela a zase si naordinovala dietu… Kazdy den jsem se presvedcovala, ze jidlo je jen hmota, ktera me udrzuje pri zivote…a ze ho nepotrebuju… Z 65 sem spadla na 54, ale fakt celkem behem strasne kratke doby… okoli si pochopitelne vsimlo… a nasledovalo takove to typicke opojeni a eufoie z nove postavy..atd. ted si presne nevzpomenu, kde to zacalo, ale najednou jakoby mi uplne hrablo (mimochodem chtela bych podekovat doktorce Katerine ze „ste to co jite“) nakup v ochode mi trval tak dve hodiny nez sem prepocitala vsechny KJ a Kcal… porad sem cvicila a cvicila… a nosila si do skoly ty priserny kasicky…Po 17 hodine nejedla..pila jen vodu s citronem…no proste vsechno co si prectete v „chytrych“ knizakch ci clancich…ale jeste to bylo dobry celkem sem se vtom vyzivala..nejvic me bavilo komentovat jidla ostatnich…jak sou tucne, kolik maji kalorii a blabla a proc by je tedy ten dotycny nemel jist..naliskat si… Jo v posledni fazi mi delalo potize napit se ochucene mineralky ci vzit si zvykacku…vazne!! takovy prisernosti.. a tohle asi bylo to obdobi hladoveni…trvalo dlouho celkem…a konecne se dostavam do blizke minulosti az soucasnosti…zacala sem mit strasne chute na „zakazana“ jidla (paradoxne sem brigadnicila v cukrarne..heheee)…do te doby sem zakusky nesnasela…fakt mi normalne nikdy (ani v detstvi)nechutanaly a tak sem je ani nepotrebovala jist..ale pak proste jak sem vedela ze tohle „nesmim“ tak sem na ne mela desnou chut… a tak to bylo se spoustou jidel, ktere me drive neoslovovaly…najednou jsem je musela ochutnat…nikdy sem jidlo neresila tak jak v te dobe a ted…jojo nasledovalo pochopitelene prejidani…bozeee nocni nalety na lednici..k tem sem taky driv nikdy nemela sklony… asi to mnohe znate…takze oslnovat tim, ze jsem byla schopna snist kastrol gulase, dva sladke smetanove jogurty, tri BILE rohliky se salamem, hermelinem tavenym uzenym syrem…mraky susenek..jednen cely polarkovy dort a navrch cokoladovou tycinku..neni na miste zee…nastesti takovy obsah lednicky jsme meli jen jednou za 14 dni, kdyz prijel na navstevu bratr…ale kupodivu jsem se dokazala prejist i tema zdravejma blafama, kdyz sem chtela…co nasledovalo je jasne…zvraceni zvraceni zavraceni.. „uz jsem dneska jednou zvracela?? dobre tak at to stoji zato tak se prejim znova“ a zase zvraceni… dostala sem se do takoveho stadia ze sem zvracela trikrat dene…vetsinou kdyz nikdo nebyl doma, a kdyz byl tak do sacku nebo pri pustene sprse do umyvadla… vnoci sem nespala…menstruace davno zase pryc a do toho porad strasna zimaaaa…nehlede na to, ze prisli strasny depky, uzkosti a standardne nutkave mysleni na jidlo, emocionalni hlad…potreba se neustale vazit….atd atd…diagnoza jasna…a tady sem prisla na to ze sem bulimicka…taky sem to vycetla stejne jak ty zasady o hubnuti, ale tady sem si taky mohla precist par realnych pribehu a identifikovat to co mi je… fakt sok!!! Kupodivu se tak nejak porad snazim byt ta vesela bezstarostna holka co nic nehroti neresi… navic mi k tomu pomaha, ze mam spoustu pratel, uzasnych, bajecnych… skvelou rodinu… dobry znamky…ja nevim ikdyz si to tak pekne umim vyjmenovat a u vedomuju si ze mi nic nechybi sem porad tak strasne nestastna..casto dokonce myvam zachvaty breku v nevhodnych situacich..vsechno mi pripada tak neuveritelne zbytecny cely to nase byti tady….a nejhorsi je ze mi prijde ze neni cesty ven… Tak holkyyy pomozme si!!! sak musi byt tolik skvelejch veci na tom svete co se da delat!!Clovek neni prece robot, kterej se da naprogramovat tak, aby fungoval dokonale…rekl si tohle muzu tohle nesmim…musime si najit jinej cil nez dokonalou postavu.. treba jit zachranovat ricni delfiny do Amazonskeho pralesu (fakt tam zijou)…jojo snad i ja tomu jednou vsemu uvěřím