Princezna k uzoufání

Vzpomínám nad doby, kdy jsem byla normální. Běžné problémy, běžné starosti…<p> V mých deseti letech mne rodiče posílali do různých ozdravoven, abych přibrala a trochu se zotavila. Jako desetiletá slečna jsem působila dojmem malinké holčičky, která nejspíš brzy ulítne po větru, protože je tak hubená. Puberta a vývoj z děvčete v dívku mi dovolil lehce se zmátořit…<p> Můj milý bratr si ve své pubertě začal náhle všímat rozdílů a pozoroval, jak se měním. Hubená jsem už nebyla. Má postava byla normální, ani široká, ani tenká:o) Jenže podle něj jsem měla velký zadek, silné nohy. Aniž bych si to chtěla připustit, stále více jsem tomu věřila. A tak to začalo.<p> První diety, cvičení, omezování. Z 52 kil jsem měla 48. A všichni souhlasili. O něco později mi to ale nestačilo a mých 43 vyděsilo každého, kdo mě znal. <p> Jak z toho? Psycholog? Sama vím, že jsem silná osobnost a že pokud nechci doopravdy já, nevyjde to. Dnes už mám znovu 48 a ač je to podle mamky stále málo, nejlépe vím, jak je pro mne těžké na této váze zůstat. Můj boj sice již dávno začal, než však zvítězím, bude mne to stát mnoho úsilí. <p> Prozatím mi dá moc a moc práce zůstat jeden den v týdnu „čistá“. A to znamená, že nejsem moc blízko k vítězství. Držím palce sobě a všem těm, kteří začínají. Snad sebereme tolik síly, že to DOKÁŽEME!!!!!!!!!!!!!