Povzbuzeni!!!

Ahoj slecny, jmenuju se Katka (nejmenuju:-)), je mi 24 let, studuju prava a uz asi sest let se vezu v bulimii. V moji posledni vlne touhy dostat se z toho ven jsem narazila na tyto stranky a procetla snad vsechny pribehy. Hodne jsem o tom vsem premyslela a dospela k zaveru, se kterym se s vami musim podelit… Ano, mame problem. Ale kdo ho nema? Kolik je na svete fetaku, alkoholiku, nasilniku, uchylaku? A my, narozdil od spousty jinych ?spatnych? jsme se rozhodly s tim neco udelat ? uz to, ze jsme na techto strankach je dukaz! Bulimie je zavislost a jeji vyleceni je beh na dlouhou trat. Dost pravdepodobne to nepujde hned (komu se to podari, tak smekam…), a ceka nas jeste spoustu zaskobrtnuti. Ale dulezite je vytrvat, nic si nevycitat a pokracovat v boji. Myslim, ze jeden problem staci, proc se jeste utapet v depresi? Zase jsi dneska zvracela? Fajn, tak zlikviduj stopy, pekne se oblekni, namaluj, navon oblibenym parfemem,proste ze sebe udelej kocku, a vyraz mezi lidi ? na kafe s kamaradkou, koupit si neco hezkeho na sebe, jit se zapsat do nejakeho kurzu. Hod bulimii za hlavu a zij, uzivej si pocitu, ze jsi zena, ze se na tebe divaji chlapi, ze jsi mlada, ze ti to dneska slusi. Treba druhy den uz to nutkani premuzes, treba ne…ale jednou to vyjde. Ja si totiz myslim, ze kazda bulimicka/anorekticka ma neuveritelnou vuli a silu. Jendou jsme se rozhodly, ze chceme delat neco s nasi postavou a pustily se do toho s takouvou vervou, ze to dopadlo jak dopadlo. Mozna vas to jeste nenapadlo, ale my jsme dokazaly, co jsme kdysi chtely. Mame vuli, umime bojovat, umime si jit za svym cilem, at uz je sebejak zvraceny. Tak proc bysme tu nasi odvahu a vervu nedaly do boje proti tomu? Nevim, jestli moje radky nekomu pomuzou. Me je ale lip. Bojuju, sice mozna ne uplne nejuspesneji, ale vim, ze to dokazu. Vzdycky jsem rada prekonavala prekazky a davala si velke cile. A tohle teda velky cil je.Ale ja vim, ze na to mam. A jsem si jista, ze vy vsechny taky. Ale nez se nam to povede, mely bysme zit…zivot je kratky, cas neuprosne utika a mi ztracime nejhezci lta zivota zavrene nekde s jidlem a pote s vycitkami a beznadeji, nechuti samy k sobe. To prece neni nutny (aspon ta druha cast), ne? Budu moc rada, kdyz mi napisete ? cokoliv. Muj mail je * * * ADMINISTRÁTOR: Kvůli ochraně soukromí emaily nezveřejňujeme. Díky za pochopení. P.S. jeste jedna vec: vsichni pisete, co vam bulimie vzala. Se vsim souhlasim…ale podle me muze prinest i nejake pozitivni zkusenosti ? az se z toho dostaneme, budeme na sebe moci byt pysne ? zvladly jsme to! Budeme si pak vazit norlmalniho zivota, tech nadhernych malickosti, ktere delaji zivot krasny….ne vsichni zdravi lide tohle umi…a v neposledni rade jsme poznali prave pratele a lidi, co za nami stoji, at se deje, co se deje!!!!!