Pořád bojiji sama se sebou

Můj příběh není nijak odlišný od příběhů, které jsem si zde přečetla. Také já jsem jednou z vás. Jednou, která marně bojuje přes několik let s odpornou tělo i mysl sužující harpií jménem bulimie. Jak jsem se k této nemoci dopracovala? Stačilo jen tak málo. Mít smůlu na kamarády, mít kluka, který se majetnický a také nemít sebevědomí. V šestnácti jsem byla ještě normální holka. 170 cm výška, 56 kg hmotnost, míry 89-62-89. Prostě jsem byla z mého pohledu akorád, hodně jsem sportovala a zdarvě jedla. Jenže poté se stalo mnoho věcí, které obrátily můj život naruby. Nikdy jsem nebyla nejoblíbenější mezi svými vrstevníky. Ještě na základce mi holky říkaly že bych měla se sebou něco dělat, že nosím nemoderní oblečení, že se nemaluji atd… Kluci mi říkali že jsem šeredná jako pr…a to me mrzelo nejvíc. Kdyby to říkaly jen ty holky, tak bych to nějak neřešila, ale když jsem to slýchávala ze všech stran, řekla jsem si, že se změním. bylo to v odmé třídě. Přes prázdniny jsem si vytrhala obočí, koupila si lepší oblečení,a začala jsem se malovat. Ale ani to se ostatním nelíbilo. Nyní jsem byla pro změnu moc vyzývavá a prý že mám každ¨ý den jiný kalhoty a kolik jich prý mám a proč mám tolik novýho oblečení? Prostě mi nedali pokoj ani teď. Když jsem opouštěla devátou třídu a dostala se na střední, myslela jsem, že budu mít klid, ale opak byl pravdou. V patnácti jsem trochu přibrala a tak jsem to vyřešila zdravější výživou a pohybem. Ze 63 kg jsem zhubla na 54. no a to byl kámen úrazu. Holky ze třídy si toho všimly a začaly pomlouvat že jsem anorektička a že fetuju. Zase jsem byla ta špatná. Později jsem začala chodit s jedním klukem, který byl hodně žárlivý, takže jsem to s ním neměla lehký. Naštěstí jsem po půlroce dostala rozum a rozešla jsem se s nim. Jenže za tu dobu jsem z 56 přibrala na 75. Během té doby jsem všechny deprese začala řešit jídlem. Když jsem si uvědomila, co dělám, bylo už pozdě a nešlo s tím přestat. Nyní je mi skoro 20 a přes dva roky trpím přejídánía a zvracením. Nechci už přibírat víc. Podařilo se mi trochu zhubnout, protože se snažím zase jíst jako dřív ,ale čas od času ulítnu a zase to poruším. Potom musím zvracet a vždycky je mi líto i toho,že plýtvám zbytečně jídlem. Nedokážu s tím přestat. Za devět dní mám maturitní ples a chtěla bych být alespoň trochu hezká v těch mých šatech. Mám nádherné černé šaty, ale když se budu přejídat, budu v nich vypadat jako buldozer! Teď vážím kolem 64 kg. Chtěla bych do plesu dát ještě aspoň ty 4 kila dolů, ale asi to nepůjde tak rychle. Jen bych chtěla vás všechny, co sem píšete pozdravit a říct vám, že s vámi všemi cítím, protože vím, jaké mučení je tohle svinstvo. Holky držte se!! A pamatujte si,každou kritiku na vaši potsavu berte s rezervou. teď už taky vim, že to byly s prominutím krávy, co mi záviděly a nechtěly abych byla štíhlá. Samozřejmě já neuznávám extrémní hubnutí, ale na druhou stranu je to čistě věc každé z nás ne? Takže nehubněte nerozvážně, hladověním a do extrémů, ale nenechte se olivňovat závistivými „kamarádkami“!