Obyčejný příběh

Vlastně ani nevím, proč mám potřebu se někomu z tohohle vypsat.. Ale až teď mi nějak docvaklo, že jsem asi jen o vlásek unikla dychtivým chapadlům anorexie.. Je to asi dva roky, co mě chytla zžírající představa o „dokonalém“ těle.. Začalo to vegetarianstvím, to přešlo ve veganství.. pak jsem začala každý den brzo ráno běhat, nic sem nejedla, pak zase cvičila.. Bylo mi příšerně, dny pro mě byli utrpením..Prostě jsem představovala něco jako tělo bez duše, neměla jsem žádnou energii a nic mě nebavilo.. Pořád jsem se vážila, i po tom co jsem se jen trošku napila, musela jsem se vážit, abych se uklidniila, že se moje váha nijak nezvýšila..Proste jsem byla úplny šílenec! Moje váha klesla na 47kg při 171cm.. ..Pak jsem naštěstí jela na tábor, kde jsem byla nucena pravidelně jíst.. Heh a stejně se Vám ta váha vratí a ještě s pár kily navíc.. Takže se toho vyvarujte!!