Nevím, kudy ven

Asi tak před rokem jsem sem psala jeden příběh, ani by mě nenapadlo, že mi bude hůře… Nevím, co dělat, vymyká se mi to z rukou. Skoro vůbec nic nejím, nedělám nic jiného než, že řeším kolik čeho smím sníst. Je to zvláštní, vše mi uniká. Jde to, jde to dlouho, nedat do úst nic sladkého, žádné pečivo, žádné tuky, jen ovoce, nízkotučné jogurty a zeleninu. Pak padám hluboko někam, kde to není příjemné, počátek je moc fajn, mám energii, nyní ubývá. Špatně se mi dýchá, nic nechci, jen přemýšlím, s nikým nechci komunikovat… Mám strach, že ztratím své blízké i sebe samu. Týden jsem jedla skoro normálně, jen jsem musela vypustit kvůli střevním potížím mléčné výrobky, takže jsem do sebe dostala hodně sladkostí, nepřibrala jsem ani deko. Po 5 dnech opět nemohu jíst, vyčítám si každé sousto, které je navíc, kompenzuji to cvičením, což mě ale unavuje. Do mých myšlenek proudí jen blikající světlo, zákaz, omezení… Nikdo nic nevidí, neslyší. Nevím, co mám dělat. Chci dále hubnout, to vím. Ač mám 45kg, chci mít 39, pak snad budu spokojená? Kdo ví… Sama už nevím. Když jím, mám výčitky, když nejím, nejsem nic. Nemohu však nic… Pomoc… Nelze, pokud sama nebudu chtít, však já vím…