Nevím jestli vubec chci.

Ani nevimjak a cim zacit.Vzdycky jsem byla silnejsi postavy uz jako dite.Nikdy jsem se nelibila moc klukum,posmivaly se mi.Mela jsem zle detstvi.Matka od nas odesla za jinymi muzi a me zbyl tatinek.Videla jsem jako nejstarsi 8 leta dcera,jak se mama tahala s jinymi muziSice jsme 3 deti,ale mladsi sourozence si vzala sebou a ja zustala s tatinkem.Jenze tatka si pak nasel jinou zenu s 2 detmi a najednou se vse zmenilo.Jeho nova pani zacala na me zarlit a tata zaslepen laskou,prestaval byt tatou.Nedalo se to vydrzet,nutily me mezi mim 15-17 rokem nosit obleceni jake nosila jeho pani a ja v tom musela chodit do skoly,na uciliste.Nemohla jsem vubec nic jako mi vrstevnici.Nikdo si neumi predstavit jake to je.Pouze ten kdo prozil neco podobneho.A tak jsem v 17letech odesla z domu s prvnim klukem.Byl fajn,libila jsem se mu,alespon to rikal,ale pak prisly prvni problemy.Zacala jsem koukat na jine holky a rikat si jak jsou krasne a hubene a chci byt taky takova.Uz tenkrat,pred 9lety zacaly me problemy ve srovnavani se s ostatnimi a zacaly me sny o krasne holce,co jednou ze sebe udelam,aniz bych si uvedomovala jak to muze skoncit.Vzdy jsem rikala a byla toho nazoru,ze me se takove veci nemohou stat.Ze mam zdravi rozum a radeji to vycvicim ze sebe,nez abych trpela necim podobnym jako je anorexie,ci bulimie.Po 2 rokach naseho vztahu jsme se rozesly a ja jsem z toho byla tak na nervy,ze jsem si nasla hned urcitou „naplast“ na bolistku,tedy muze ktereho jsem si po 5mesicich vzala.Byl o 10let starsi a libila jsem se mu takova jaka jsem.Nikam jsme moc nechodily,jen z prace do prace.Starala jsem se ve 20letech o celou domacnost,o jeho dve krasne holky z prvniho manzelstvi,ale nevidela jsem ze manzel je alkoholik.Spis jsem si to neuvedomovala.Po roce nam to prestalo klapat a ja najednou zjistila,spis jsem se probudila,ze mi je teprve 21 let a ze chci zit jako moje vrstevnice,alespon trosku a ne ztracet cas a zahazovat zivot kvuli alkoholikovi.Protoze jsem byla vecne doma sama,zacala jsem posilovat,delat fitnes a velice me to bavilo.Ale ouha,uz zacaly prvni velke problemy v manzelstvi a neustale obvinovani z nevery me donutily k castym neveram.A v tu chvily jsem si zacala uvedomovat svou osobu,sve telo..Rozvedly jsme se tedy a ja o vsechno diky nemu prisla.Prestala jsem jist a schodila jsem pri visce 172cm a vaze 75kg na 63kg za 1 mesic.Zacala jsem chodit za zabavou a citila se dobre.Tak jsem potkala sveho nynejsiho pritele a snad sveho budouciho muze.Zacaly jsme spolu chodit,ale on byl z jineho okruhu lidi,podnikatele a par krat me vzal do spolecnosti.Vsichni byly jako ze skatulky a hlavne nadherne zeny.Sila slova jeho kamaradu,nas na nejaky cas rozdelila.Bojovala jsem o nej svim vlastnim ja a ne stihlosti a krasou a vyhrala jsem.Daly jsme se znovu do hromady a zacaly spolu zit.Jenze sen o krasne holce me neopustil.Vim ze me miluje takovou jaka jsem a vzdy to tak bylo,ale ja se stala blaznem.Odjely jsme do Bavorska pracovat a protoze jsem kucharka,kolega si ze me delal porad srndu,ze bavoraci jsou tlusti,protoze jedi vse na sadle a pod.Jako by se to vse ve me zlomilo za ty roky a ja zacala drzet dietu bez vedomi pritele samozrejme.Porad se mi honilo hlavou stihlost a krasa za kazdou cenu.Z rozumne holky se stal blazen.Jeden den jsem se tak prejedla,az mi bylo zle a musela jsem jit zvracet.Rikala jsem si jednou a dost,vzdyt se nic nemuze stat.Jenze ono to pokracovalo.Vzdy prejist a na zachod.Porad jsem jeste rikala:V poradku to ukocirujes,zadny strach.Ale zacalo to zachazet do extremu,az jsem mela pri vysce 172cm jen 52kg.Byla jsem vychrtla a porad jsem svemu pritely rikala,ze jen drzim dietu a ze je vse v poradku.Jeden vecer na me uhodil s vyhruzkou nemocnice a musela jsem s pravdou ven.Zdesil se,ale pomohl mi.Zacala jsem alespon trosku jist,protoze do te doby muj jidelnicek byl treba jen 1 vyvar denne a druhy den velky zachvat hladu a nasledne zvraceni.Otehotnela jsem,ale stejne jsem obcas mela chut prejist se a tak jsem i kvuli tomuhle o dite v 5mesici tehotenstvi prisla.svou hlouposti se memu nenarozenemu detatku spatne vyvyjely nozicky a ja musela podstoupit predcasny porod.Misto toho,abych se sla lecit a mohla znovu otehotnela,protoze deti chceme,srazilo me to na kolena a ja zacala znovu.Porad chci byt hubena..to je ted zas muj sen.Mam strach z jidla,strach z tehotenstvi i kvuli pripadne poporodni vaze.Muj pritel je ted na delsi zahranicni ceste a ja jsem v tom sama a znovu.Ale vlastne ani nevim,jestli chci prestat.Ja se totiz bojim.Bojim se o sve telo.Bojim se ze ztloustnu jeste vic nez jsem ted.Mam ted pry idealnich 172cm a 56kg,ale me to prijde hrozne moc.Citim na sobe kazdy spicek,mam velky zadek a tlusta stehna a obcas me to dohani k silensvi.Chtela bych byt krasnejsi a stihlejsi,aby se muj muz mohl pysnit.Jenze on mi rika,ze krasnejsi zenu nez jsem ja nenasel a ze nerozumi tomu proc to delam.Ale co stim?Co se strachem?Asi zalezi jen na me jak se rozhodnu.Vyhledat pomoc a nebo pockat az se neco stane?