Nevím, jak dál…

Ahoj, už dlouho chodím na tyhle stránky a až teď jsem se odhodlala napsat sem svůj příběh, kterej ještě boužel neskončil… a protože nevím komu to říct a chci to dostat ven tak jsem se rozhodla že se s vámi o něj podělím… Nevím, jak dál… asi jsem v tom až po uši…..Je to už asi tak 5 měsíců, co to začalo…-jednou jsem se na sebe prostě naštvala a přestala jíst…jenže jsem měla pořád chutě a přišla jsem na to….nebo spíš na NI !!! Začala jsem si strkat prst do krku, ze začátku jen po přejedení….ale teď…..je to hrůza…..už se ani nedokážu „normálně“ najíst aniž bych se nepřejedla a vše znovu nevyzvracela… Dokázala jsem s tím přestat jen na 4 dny….a teď se snažím taky přestat…ale nejde to – jakmile vidím že mamka něco koupila dostanu na to chutě a nejde to zastavit! Nenávidím se, hlavně kvůli tomu, jakej jsem slaboch!!! nenávidím se kvůli tomu, že s tím nedokážu „seknout“ a jen potichu doufám, že si toho máma všimne a odvede mě k doktorce protože vím, že si touhle HNUSNOU nemocí ničím zdraví i duši…..často se mi točí hlava, jsem unavená a moje zuby se taky občas ozývají, mám taky dost často úzkostné stavy, jako třeba teď-chce se mi brečet ale z nějakého důvodu mi to nejde….cítím se sama, tak sama jako v nějaké temné díře nebo pasti a nemůžu odtud!!! nemůžu ani kříčet o pomoc …nejde to….zároveň mám strach….velký strach, z toho, co bude dál…studuju a bojím se budoucnosti…ale taky zároveň doufám, že bych s příchodem školy s tím mohla skončit……….ale ptám se sama sebe co budu dělat, když to nepůjde s tím skončit??? přemýšlela jsem, že bych už asi někoho požádala o pomoc a že bych třeba příští prázdniny jela do nějaké léčebny protože já už nemůžu…… Na začátku mé nemoci jsem při své výšce 167cm vážíla občas i 80kg!!! byla to hrůza……teď vážím 60,5 ….přemýšlím, co bych ještě napsala……nic mě nenapadá……snad jen….holky, které jste s tím ještě nezačaly nebo jste na začátku – tak s tím ani NEZAČÍNEJTE !!! nic jiného nejde říct…a i když mi ted nejspíš neveříte a myslíte si, že máte vše pod kontrolou…není to tak…má vás pod kontrolou „ONA“ a její „vojsko“…..a ted mě napadá jeden citát – I to největší zlo má svůj malý začátek, nad nímž vždycky pohrdavě mávnete rukou A holky, co jste na tom podobně jako já, byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali svůj názor a třeba i na můj mail: janeinka16@seznam.cz P.S. : Jednou to skončit musí – otázka je kdy? „Zvítězit může ten, kdo věří, že by mohl“