Neumírám, máma s tátou jsou na tom hůř…

Ahoj, dnes večer jsem neměla ani pomyšlení přimhouřit očka nad učení, a tak jsem zašla po hodně dlouhé době navštívit tyto stránky. Kdysi(16.4.2004) jsem i já zde uveřejnila svůj přiběh-Vzpomínky na život. Od té doby, jako ostatně u všech, se toho hodně pozměnilo, ale co, nebo spíš kdo se změnil, jsem tentokrát já. Bulimii trpím stále, ale pomáhá mi jeden velice příjemný psychiatr, ač občas mám problémy s komunikací, protože samy některé víte, jak těžké je svěřit se cizímu člověku. Nejhůře mi bylo, když jsem se mu svěřila, proč jsem znova začla s bulímií-smrt mého přítele. Tehdy mi ani nepřišlo, že už jsem ze všeho mohla být venku, najednou se prostě vše vrátilo… Mamka s taťkou mne spíše trošku odsoudili, dá se to tak říct, ale nebýt jich, možná že bych dnes neseděla tady u počítače, ale pod dozorem v psychiatrické léčebně, ale to je zase jiný příběh… Když to vlastně vše shrnu, chtěla bych vám všem říct, dokud je čas a pořád máte alespoň malinko síly žít, tak se nevzdávejte a zkoušejte bojovat. Já jsem si také dala říct, ač mi to trvalo pěkných pár let. Bohužel, má všelijaké zdravotní problémy, zejména s vaječníky- no prostě ty ženské věci. Nejhorší ale je, že jsem jednou chtěla mámě a tátovi udělat radost a přinést jim v náručí ukázat vnouče, ale to bohužel nikdy nepůjde, díky mé pitomosti jsem neplodná, ač se má gynekoložka snažila hodnou chvíli a já jí za to moc děkuji. Teď už vím, že nejvíce sem ubližovala mamce a taťkovi… Myslela jsem, že mi nerozumí, když mě nechtějí pustít do hospody a nechtějí, abych kouřila. Chtěla jsem žít jinak-bulimicky. Jenže mamka má nález na ňadru a táta ve vyoperovaném znaménku. Před dvěma měsíci zemřel děda a strejda a teď my mají odejít i oni- NE! Tentokrát už jsem nepovolila, že se zase psychicky zhroutím. Za to, že jsem byla bulimička, to byla jen má blbost, chtěla jsem být twigy, ale za to, že má někdo rakovinu, za to nemůže nikdo… Držím vám všem všechny palečky co mám a pokud budete chtít, napište mi na e-mail: janafialova@centrum.cz Hodně se teď o ppp zajímám a ráda si přečtu další příběhy. Všichni, co sem píšete- mám vás ráda.