nemůžu z toho ven:-(((….

Ahojky,zdravím všechny holky co mají stejný problém jako já a svěřují se tady se svým příběhem….Rozhodla jsem se,že vám taky napíšu jak to je se mnou….U mě to začalo před dvěma lety bylo mi 14,,jako každá holka v období puberty není spokojená sama se sebou,,tak to jsem pocitovala i já..Nelíbila jsem se sama sobě..Chtěla jsem být jako ty krásné hubené holky..Myslela jsem si,že to je všechno co mi stačí ke štěstí..usilovně jsem se o to snažila….začalo to na podzim v roce 2005..Já jsem vždycky hodně sportovala,,hrála jsem závodně volejbal na základní škole a tak jsem měla celkem velký výdej..začala jsem tak,že jsem se omezovala ve sladkém,až jsem ho přestala jíst úplně..Postupem času mizely z mého jídelníčku skoro všechna má oblíbená jidla….já jsem toho snědla vždycky dost..A hlavně i sladkého..Než jsem začala blbnout měřila jsem 170 a váha abyla 58…asi po půl roce omezováni jsem měla 53 kilo..né ze by to šlo nějak poznat hodně,,ale mamka si všimla,že se se mnou něco děje..Že jsem i psychicky na tom hodně špatně..A všímala jsi ,že mám problémy s jídlem…Do té doby tuhle nemoc znala jen z vyprávění,,ale urcitě jí nikdy nenapadlo,že to potká mě..A hlavně já sama jsem si nedokázala přiznat to,,co se semnou děje…jak mamka se začala utvrzovat v tom ,že mám mentální anorexii..začaly mezi námi boje s jídlem..Mamka se snažila mě donutit jíst,,at hlavne dále nehubnu,,i když chtěla abych přibrala..Ale hlavne abych už dále nehubla..jenže muj organismus za tu dobu co jsem se omezovala,,byl nastartovany uz hubnout a i přesto že jsem pravidelně jedla doma s mamkou malé porce,,jsem zhubla na 47 kilo…bylo to hodně špatné,,zjistila jsem že nejsem štastná,,bylo všechno čím dál horší…má psychika byla na dně..a mamka s mnou..je to hrozné ,ale mě těšilo na světě v tu dobu jen to,že jsem hubená…a nejraději bych šla níž..ale to by samozřejmě bylo horší a horší..Nasledovaly boje,začala jsem chödit k psychiatričce a k psycholožce a postupně díky nim a hlavně kvůli mé maminky ,se můj stav začal zlepšovat..maminka u mě vždycky stála,,i když jsem se chovala hrozně ,,nenechala mě nikdy v tom samotnou a udělala pro mě nejvíc na světě co mohla….kdyby si ničeho nevšimla už nežiju,,anorexie by mě stáhla až na ůplné dno..od té doby uběhlo už pres rok a mezitím moje váha kolísala..ale měla jsem nejméně 53..tedka měřím 173 a vážím 54….a mám zase problémy nelíbím se sama sobe,,nanávidím své tělo,chtěla bych být hubenější..ale to asi nikdo nechápe kdo si tím neprojde..trápím rodiče,,hrozně mě to mrzí,,a sama si nedokážu pomoct…co mám deělat..napište prosím…