nekonečné

a tak je večer a já tu sedím u počítače a přemýšlím, kdy konečně mě nebudou pronásledovat myšlenky na to, že jsem tlustá a tím pádem hnusná, nepřitažlivá, když si sáhnu na břich,je tam špek atd. vždyť to znáte… a vím, že se toho nikdy nezbavím. jenže už do toho nechci znovu spadnout, ale pomalu a jistě k tomu znovu směřuju. nenašla jsem 4 roky odvahun se zvážit, protožesem se tak šíleně bála, co ručička najde. nedávno jsem tu odvahu našl a v té chvíli to pro mě začalo všechno nanovo… mám strašné výčitky, zničila jsem to co mi dalo tolik práce, selhala jsem. váha ukazovala o 10kg víc. nejhorší je, že mám pořád stejné oblečení, jako dřív, jen některé věci malinko těsnější, ale jinak dobré… nechápu to. je mi fakt na nic. a mám strach, že kvůli tomu mému věčnému mluvení o váze, hubnutí atd. přijdu i o přítele… už to snáší víc než 4 roky. ä kdo ví, jak dlouho to bude ještě trvat… jak dlouho, než zase zhubnu…