Nedokážu bojovat

Vrcholově jsem sportovala,o svou váhu jsem se nikdy moc nezajímala,protože jsem všechno spalovala tak automaticky,že mi nikdy nikdo nevytýkal nadváhu.Ve sportu,který jsem dělala jsem byla na slušné úrovni,a tak si mě zanedlouho všiml jistý trenér a navrhl mi,abych šla do páru.Byla to lákavá nabídka párů bylo zoufale málo,ale ještě mi nebylo ani 15 let a už jsem musela být 400 km od domova,rodiny a hlavně přátel.Ze začátku mi to ani nepřišlo,trénovali jsme opravdu hodně a tak jsem ani nevnímala lidi z nové třídy,s nikým jsem se moc nebavila.Mou opravdovou přítelkyní byla jen moje spolubydlící.Po pár měsících si mě trenér zavolal,protože moje výkonnost kolísala,ba se spíše snižovala.Tehdy jsem zažila největší potupu svého života,musela jsem si stoupnout před očima svého kostnatého trenéra na váhu.Dokonce mi dal vybrat mezi digitální a normální.Vážila jsem necelých 45 kg.Ptal se jak je to možné,že od jara jsem přibrala 4 kg,že to není žádní sranda.Že by se mohlo jednat o hormonální změny,ho ani ve snu nenapadlo.S pláčem jsem vyšla z kanclu,na pokoji jsem vzala peněženku a ve večerce jsem si nakoupila tatranky,zákusek,rohlíky,sušenky.Všechno jsem snědla a už předem jsem věděla jak tohle skončí.Zárověň jsem si vůbec neuvědomila,že tohle je začátek nejhoršího roku mého života-roku bulimie.Od té doby bylo přejídání na denním pořádku,zvracení také.Říkala jsem si,že když omezím zvracení na jednou denně můj organismus si na to zvykne a všechno bude O.K.Jak jsem mohla být tak hloupá!!Všechno se zhoršovalo zvracela jsem i 8x denně,ale nikdy nikdo na mě nic nepoznal.Od té doby,co mám bulimii jsem vydržela nejdéle týden nezvracet,ale zase jsem si nahradila tím,že jsem zvracela i 12x denně,všechno co jsem naschvál zkonzumovala.Je mi 16 let,menstruaci nemám,zuby mi zežloutly,nehty jako papírky a hlavně deprese,pocity viny a to,že už nevím,jak dál.Bulimii Mám stále a je už to dva roky.Po každém zvracení přísahám,že dnes je to naposled,ale už nikdy nebude nic,tak jako dřív.Už nesportuju,díky neustálému přejídání,shánění peněz na jídlo a zvracení nemám na nic čas.Už nikdy nebudu taková jako dřív,ne dokud budu v zajetí bulimie.A to jsem pořád.Stydím se za to,a proto ani nemohu nikoho požádat o pomoc.Mrzí mě to,ale nedokážu bojovat,natož zvítězit.