NECHCI UMŘÍT!!!

Nechci umřít. Bojim se! že to nezvládnu, dyť dneska jsem snědla jen misku rýže namíchanou s okurkami a před chvílí pár kousků želé. Ještě k tomu to bylo LIGHT želé, skoro žádné kalorie, samý vitamny. Gumoví trpajzlíci se však v mym břichu poněkud rozlezli, ani prášek proti bolesti nezklidnil křeče! Totálně jsem si zničila trávení! Mam nutkání vyběhnout na záchod a všechno to ze sebe dostat! Jak trpajzlíky, tak rejži, dokonce bych oželila i ten blbej prášek! Žeru jich těď čím dál víc, jenom dneska jsem měla dva! všechno proti bolesti! Kapesný mi nestačí, potřebovala bych víc. přemejšlím, že i místo toho abych se nechala nabarvit, koupim si balení projímadla a pilulek proti hladu a chuti. Bojim se! Já už to nezvládám, bojim se že za chvíli vyběhnu na ten záchod, že bojimse že umřu! Zajímalo by mě jaký to je po smrti, jaký to je umřít, ale na ve třinácti letech!!!! Je nromální co dělám? Neni! Je normální že fut brečim? I u čtení blbý básničky zakládám nový potoky! I u toho blbýho filmu, prý komedie, jsem probrečela všechen děj! Jsem přecitlivělá? Je to normální? Mám o zkončit? Přestat se trápit? dyť už to tu jednou bylo! Už jsem se několikrát řízla do zápěstí! Tentokrát by stačilo více přitisknout nůž… Jako tenkrát v kuchyni. Co jsem to šla dělat? Loupat okurku? Nevim, ale najednou se ostrá čepel octla na mym zápěstí. Tenkrát jsem přemýšlela, doleva nebo doprava? Kam říznout? Tiskla jsem nůží víc a víc! Nakonec jsem se vzapamatovala, ale i tam mi lehký krvavý otisk na zápěstí zůstal! Co když to udělám znovu? Změním ti neco? Pomůžu si? Přestane alespoň ta bolest a neusstálý kručení mího břicha? Přestane ten nutkavý pocit vyzvracet i to málo co jsem snědla? Přestane moření hladem? Přestane tim všechno to trápení?????