Nechci se tam vrátit!

Ahoj holky. pročetla jsem si tdy pár článků a řekla jsem si, že mi možná bude líp, když se taky podělím. Je mi teprve 15 skoro 16, ale za svůj kratinkej život jsem ohledně hubnutí stihla spoustu věcí. Minulý rok jsem si řekla, že trochu zhubnu, měla jsem 162cm a 51kg-to není nejhorší, ale chtěla jsem být jako mé spolužačky. Dají si 2 čokolády a jsou furt hubené. Když jsem zhubla na 50 tak si nikdo nevšiml. Ve47 kg mi lidé říkali, že mi to moc sluší a a´t to nepřehánim-slíbila jsem, i rodině a blízským. Místo toho jsem vyrostla o 3 cm a zhubla na 42. Vypydala jsem pro všechny úděsně, ale stále jsem si připadala tlustá. To, co jsem snědla jsem následně nato vycvičila. Pak se mi na zimu i pod teplýmy rukavicema dělaly krvavý rány. Praskala mi kůže nedostatkem materialu, nevyšla jsem skoro kopec, přišla jsem o prsa a menstruaci…Hodně to celý zkrátim. Zkrátka díky svý úžasný rodině a přátelům a nezapomenu na profesory ze školy, jsem se z toho začala dostávat. Už jsem přestala trávit dny počítáním kalorií. Všichni jsou z toho šŤastní… Je to asi týden zpátky, co si kluci od nás ze třídy začali bodovat holky. Vím, je to puberťácká banalita, ale…v bodování za minulý rok jsem byla 3. v době s cca41 kg!!! Te´d jsem předposlední. Samozřejmě, že mně t docvaklo. Jsem hnusnej špekoun , nesnášim se. Proč jsem tak blbá a ještě tlustá. V den, co jsem se o svém umístění dozvěděla jsem už skoro nic nejedla-jen trochu kvůli mámě. Mám z toho děsnej pocit. Říkám si:teĎ TO stejně nemám, tak zhubnu a vyjde to nastejno, prsa budu mít tak nebo tak malý…Nechci tim trápit okolí né maminku!!!Jsem tlustá a něco s tim chci udělat!Cvičím… Nevím…Prosím, řekněte mi, jak už nato nemyslet??? Díky J.