nechcená vychrtlina:(

Tak jako každou jinou sobotou sedím nad naloženým talírem a smutne nan koukám.Nechci to jíst.Nemám na to chuť!Moji rodiče a brácha jenom od chuti mlaskají,a já jsem do toho ani nezavrtla. trochu z detství: od mala jsem byla vychrtlá,nechutnalo mi:(.Pak jsem si začala hlavne v pátém ročníku všímat,že spolužačkám už rostou prsa,a jsou jiné jako já.Chtela jsem být taky taková.Všichni mi ríkali jedz,si strašne chudá,ale já jsem si na to zvykla,a tak jsem se nad tím nezamýšlela.oni stále rostli a pribírali,a já nic.Pak prišla puberta,a já jsem se rozhodla s tím neco udelat. Pokrok: Pak jsem se proti vúli prežírala-(tím myslím minimálne jíst,jenomže pro múj scvrklí žaludek to bylo hodne).Je to rok aj neco co držím pribíračku a pribrala jsem 8 kg.To je slušné,ale já jsem aj vyrostla,takže sa mi to uložilo do výšky,a z vychrtliny sa stalo strašne chudé ,,dievčatko´´.Ano.Holčička.Rozumem sa možem priradit k devátáčke,ale telem-6.trída!Ale i šestáčky mají prsa!Já ne,lebo sem strašne chudá.Nenávidím svoje telo.Nemožem pribrat!Mne sa už nechce prežrávat nasilu!Byla jsem s tím u doktora.Dal mi lék.Lék mi pomohl,a zároven strašne uspával.Prestávala jsem ho z toho dúvodu brat.Zase jsem se ocitla u doktora.Vyšetril mna,jestli náhodou nemám nemoc.Výsledky byli dobré.Nic mi není.Tak co mi teda je?proč mi nechutí jest?Proč nemám na nic chuť?Proč sa musím do všeho nútit?Nejdrív jsem si myslela že chyba je v mé matce,že nevarí dobre.Omyl.Všem se líbí matčino jídlo.Ted rozmýšlám co bych si dala,a už i vím.-Nic!!!Nemám na nic chuť!A kebych sa prinutila,stejne to nesním. Tímto príbehem Vás vyzívám,poradte mi,jak pribrat?!