Nashledanou

ahojky lidičky, psala jsem sem naposledy asi včera. Ale mám chvilku a tak jsem tu znova. JE tu totiž konec školního roku a mě pomalu začínaj prázdniny. CHci se tedy alespoň na chvilku rozloučit, protože nebudu mít čas. předpokládám, že po prázkách vám napíšu, vám, kteří se mě snažíte svými komentáři pomoci, za čež vám mimochodem děkuji. Jsem v tom ale znova. Dva dny už moc nejím, nejde to. Trošku se mi včera zamotala hlava, mamce jsem nalhala že je to tlak. není, je to slabost. Měřím asi 180, zjišŤuju že možná i víc, a vážím 56kg. JE to málo, já to vím, a vím že si hraju. A víte proč? už hodně dlouho je mým heslem, neotáčet se. Člověku to akorát ubližuje. NEotočila bych se na ulici kdybyste na mě zavolali, neotáčím se za minulostí. Možná právě tady je chyba. NEvracím se, nevracím se k tomu jak jsem vypadala a jak mi bylo zle, a jdu dál.Nepoučím se. POřád dokolečka chci zkoušet extrém, kdo ví, kam až jsem schopna zajít v hubnutí. Umřu jednou? možná. Ale aspoň budu vědět na co. Můžu vás ale uklidnit, že teď ještě ne. jak jsem řekla, že se blíží prázdniny, vím ¨že budu s mým miláčkem, a ten mě nenechá ubrat ani jedno kilo. Tajně to půjde stěží, ale třeba. Ozvu se vám jak jsem na tom, snad až na konci prázdnin. Mějte se krásně a přeju vám hodně štěstí. Budu na vás myslet