minulost mě stále pronásleduje

ahoj lidičky, konečně jsem nad tím zvítězila. Už je tomu rok, samozřejmě mám i své špatné dny. V takovém případě zavítám na tyto stránky a po přečtení některých vašich příspěvků, zase získám sílu. Mou motivací bylo miminko. Chtěla jsem, aby moje holčička měla doma spolehlivou maminu a ne nějakou trosku. Zároveň jsem bojovala o svého manžela a pořád ještě nemám vyhráno. Má minulost mě pronásleduje v podobě jeho vzpomínek. Jsem jako na houpačce, když si myslím, že je líp, přijde krutá rána. Zkazila jsem toho hodně a jeho důvěru už nebudu mít asi nikdy. V době kdy jsem v tom lítala nejvíc jsem se vykašlala na studium vysoký školy, taky jsem přestala dělat jazyk. Prostě jsem nic nedotahla do konce. Teď jsem přišla znovu s tím, že bych šla studovat. Dostala jsem, ale studenou sprchu, s tím že to stejně nedotahnu. Fakt mě to zranilo. Tentokrát to chci dokázat kvůli sobě. Chtěla bych si získat zpátky jeho důvěru. Moc mi na něm záleží. Nevím, jestli se mi to podaří a zda vůbec po tom všem zůstaneme spolu. Ale ani to mi nedovolí klesnout, tam kde jsem byla. Držím se a mou velkou oporou je moje roční holčička. Holky vím, že to jde, stačí jen ta vůle a pevný bod v životě. Všem přeju hodně stěstí, ať v sobě najdou tu odvahu!!!!!!