milý deníčku aneb anorexie za dveřmi

Tyto stránky jsem našla úplnou náhodou a stejně jako si své zážitky zapisuji do svého notýsky, využívám možnosti napsat takto svůj příběh. Vše začalo naprosto nevině. Ještě na začátku tohoto roku jsem byla narosto normální holka, která měla pár kilo navíc. Bylo mi sladkých patnáct let a při mé výšce 172 cm jsem vážila přibližně mezi 64 až 65 kilogrami. Nebyla jsem na to pyšná, ale žila jsem si spokojeně, až do doby kdy jsem poznala jeho. Začali jsme spolu chodit ještě před Vánoci. Jmanoval se Kuba, byl sice o kapánek mladší, ale mě to nevadilo. Byli jsme spolu šťstní, než jsem ho začala poznávat. Nebyl zrovna nejhubenější, za to po mě chtěl dokonalost a tak to začalo. Nikdy mi neřekl přímo do očí „seš tlustá“ ba naopak. Potom však přišli narážky na mou figuru, to jsem již psychicky nevydržela a začala „blbnout“. Když jsem shodila prvních pár kilo, byla jsem na sebe pyšná. Obědy jsem mívala ve škole a nechodila na ně a doma to bylo v pohodě, protože si nikdo moc nevšímal, že nejím. A tak jsem blbla a hubla až jsem se dostala na 55 kilo. Začala jsem být podrážděná a na Kubu často vyjížděla, až to skončil. V tu chvíly jsem si chtěla vzít život, ale vemte si taky život tupou žiletkou. Začali prázdniny a já odjela na tábor dělat praktikantku. První dny jsem nejedla, pak se to ale zvrtlo a já se začala přejídat. Tak to šlo až do začátku srpna, kdy jsem odjela do Prahy na brigádu. V Praze to bylo jako aprílové počasí, jednou jsem jedla po druhé ne. Když jsem se vrtátila začali se o mě doma starat, abych jedla. Tak jsem jedla a jedla, až jsem se dostala na váhu 65 kilo. Našla jsem si nového přítele, ale protože je ženatý a má rodinu vidíme se zřítka, také proto, že od sebe bydlíme 150 kilometrů. Vše jsem mu řekla, ze začátku se snažil mi pomoc a docela se mu to dařilo. Teď se to však opět zvrtlo a já v tom zase lítám. Přítele se mi pár dní neozval a já to řeším nejezením. Navíc se k sobě postavou moc nehodíme. On je hubený jako proutek, kdyžto já, škoda mluvit. A tak zase od pondělí blbnu. Obědy jím z donucení a co nejmenší porce, které poté zvracím, jinak nejím vůbec. Z 65 kilo jsem spadla na 60 a má váha stále klesá. Dokonce dopnu své krásné bílé kalhoty, které jsem si sotva navlékla. A tak v tom pokračuji dál a dál…..