Máte už ppp navždy vrytou do duše?

Asi tak,jako vy všechny tady, i já mám svou, poměrně velkou zkušenost s anoreií i bulímií. Je to už dluho, co jsem s tím „skončila“. a to je právě to, proč sem vlastně píšu. Není to poprvé, a ani naposledy. Mám totiž pocit, že ačkoliv už nehubnu ani nezvracím, stále to mám v hlavě. Jídlo pro mě už není jen jídlo- je to buď něco, co je požitek, za který se hořce platí tloustnutím, nebo něco zakázaného, co když si dopřeju, je nutno dumat nad tím, zda bylo dobře, že jsem ho snědla, či ne. Nechci psát přesné číselné údaje o mé výšce a váze, podle BMI jsem v normálu, ale já doufám, že si všichni uvědomují, jak je to rozmezí té normální váhy blbě nastavený. Chtěla bych jen napsat, že se mi má ppp vryla hluboko do paměti, duše i srdce, a že ovlivňuje veškeré mé počínání. Já vlastně od té doby, co jsem s tím „skončila“, nevím, jak žít dál. V dobách hluboké anorexie, ale převážně bulímie, jsem měla jsný cíl, měla jsem „něco“, pro co jsem žila… teď se snažím dělat, že středobodem vesmíru není jídlo, ale bohužel je pro mě opak pravdou… Nevím, jak to dostat z hlavy, výsledkem je, že se stále cpu, ale nezvracím, a tak jsem od loňska nabrala 7 kilo… Víte, já totiž před třemi lety, kdy to všechno začalo, měla 68 kilo na 168 cm. A pak jsem během osmi měsíců byla na váze 52… A utekly 3 roky, a já mám svou původní váhu skoro zpátky… děsím se toho, že to všechno půjde znova, ta doba, kdy jsem nejedla takřka nic, a jediným světlým bodem dne bylo jídlo, kdy jsem stejně nepozřela skoro nic… to nechci… zároveň však vím, že NEJSEM šťastná. A to jsem tehdy byla víc. Teď mám sice radost z toho, že se na mě dívaj chlapi, ale já nejsem spokojená. Jsem spokojená jen když mám nad sebou kontrolu. A tu mám jen v případě držení drastický diety, případně zvracení. Ale problém je, že při zvracení se nehubne, a to já potřebuju… Jsem v hloubi duše opravdu psychicky labilní, i když se dokážu smát, ostatní mě mají rádi za to, jak se sama sobě umím zasmát… já se nesměju upřímně. Trápí mě to, jak žiju, jaká jsem, ale nevím jak na to… Nevím, jestli mám ztrácet mládí tím, že budu hubnout, nebo tím, že budu nešťastná z toho, že jsem tlustá… Že vás napadá ještě jedna možnost? Hm, mě ne…