Krok k uzdavení se?

Před vánoci v roce 2003 jsem začala držet dietu. Při své výšce 179 cm jsem měla 72 kg. Ta váha by mi nevadila, ale měla jsem pěkně vyvalené bříško a styděla jsem se vzít si kratší tričko. Řekla jsem si, že shodím nějaké to kilčo a vše bude v pohodě. Začala jsem držet docela přísnou dietu a vcelku bez problému jesem za 6 týdnů zhubla na 65 kg. Vše se zdálo být super. Jenže pak to přišlo. Pomalu jsem se začala vracet k původnímu jídelníčku, ale ve strachu, že mi naskočí původní hmotnost, jsem si začala příjem potravy regulovat zvracením. Shodil jsem ještě 3 kila a pak už se mi váha držela tak na 60 kg. Jenže se zvracením jsem nepřestala. Dnes je to skoro pět měsíců od toho, co jsem začala žít jako bulimička. (Nyní vážím 63 kg – značka ideál.) Asi před měsícem jsem se se vším svěřila své mamce. Dnes chodím na psychologii a mé záchvaty přejídání se a následného zvracení se zmírnily. Právě usiluji o trhnutí rekordu – týden nezvracet (zatím jsem to vždy vydržela max. 6 dní). Dnes je to znovu šestý den, takže zítra mám rekord za sebou. Musím si pogratulovat. Jsem na sebe pyšná. Dnes jsem se sice znovu začala přejídat a tudíž jsem toho snědla asi dvakrát tolik, co normálně, ale zvracet jsem nešla. Sice takhle zase brzy o něco přiberu, ale lepčí, než si huntovat zdraví. A když už jsem u toho zdraví – nemynul mě problém se zácpou, takže i tohle je jedna z věcí, které mě nutí omezit svůj zlozvyk. Držte mi palce, ať je můj rekord co nejvyšší (nejépe, ať už tu hloupost vůbec neudělám) a věřte, že se vším se dá zkoncovat, pokud opravdu chcete. Mně se to pomalu ale jistě daří. =) Všem vám mooc fandím, ať jste ve své léčbě úspěšní!!! Kamča