Křídla motýlí

Zdál se mi sen. Moc krásný sen. Šla jsem písčitou cestou, všude kolem mě byla tráva posetá lučními kvítky. Sluníčko svítilo , bylo teplo a najednou jsem cítila, že mé tělo je krásně lehoučké, jako pírko, koukla jsem se dolů a vznášela jsem se nad zemí. Celou tu nádhernou přírodu jsem měla pod sebou. Nenadnášela jsem se, měla jsem křídla. Křídla motýlí. Moc se snažím mít ráda své tělo. Ale vždy se stane něco, co mě přesvědčí o opaku. Nejhorší je, když to jsou vaši blízcí. Lidé, které milujete a kteří se tváří, že milujou vás. Moc si přejete jim věřit, ale copak to jde? Když zhubnete, tak vám říkají, jak jste krásně hubení, jak moc vám to sluší, ale že už byste měli raději přestat, že vypadáte nezdravě. Tak začnete jíst a přiberete nějaké to kilo a najednou vám ti samí lidé zase říkají, že jste přibrali, že jste „oplácaní“, macatí nebo nedej Bože „tlustoprd“! Sama nevím, co je „normál“. Když jsem nejedla, tak jsem byla štíhlounká a mohla si na sebe vzít cokoliv. Měla jsem své tělo ráda. Když jsem ztloustla, tak jsem také byla ráda, ale jen proto, že jsem se mohla najíst. Sníst cokoliv, ale už jsem se zase nemohla krásně oblékat. Když jsem byla štíhlá, všem jsem se líbila, teď o mě nikdo nestojí. Anorexie nebo bulimie? Nebo snad zdraví? Co z toho je normál? Samozřejmě, že zdraví. Zdraví je nad zlato. Ale znamená to i štěstí? Když jsem zdravá, tak jsem samozřejmě ráda, že jsem zdravá (kdo by nebyl?), ale nejsem štíhlá. Nejsem spokojená se svým tělem. Jak se mám naučit milovat své tělo takové jaké je? Jak????????? Když vám vaši nejbližší ubližují (aniž by si to možná uvědomily) slovy jako jsi tlustá, neztlousla jsi? Nejhorší slovo je pro mě „tlustoprd“. Nikdy mi tak nikdo neřekl. Nikdy. Až teď (asi před 14dny) a zrovna mi to řekl člověk, od kterého bych to nikdy nečekala. Tak moc mě to bolí. Už to nejsem já. Byla jsem společenská. Teď sedím doma. Pořád jsem se smála, teď brečím nebo jsem jen smutná. Byla jsem štíhlá, teď jsem tlustá. Atd. Atd. Atd. Atd. Atd. Takhle bych mohla pokračovat stále dokola. Všichni to známe. Mám dokonce i dva šatníky. Vel.36-38 a 40-42. Proč? Proč jen jsem to nechala dojít tak daleko? Proč ………….? Slunce opět svítí a já přemýšlím. Přemýšlím nad tím, kdo jsem. Jsem motýl nebo medvěd? Motýl je krásně lehoučký, medvěd je zvíře silné. Kdo jsem? Sama nevím. 3 roky hledám odpověď. Odpověď nato, kde se stala chyba. Proč zrovna Já? Učím se milovat své tělo. ALe nejde to. Nevím, jak na to.