Jsme vesměs stejné

Vidím to takhle.Dalo mi fůru času,než jsem to vše přečetla,ale už od prvního článku jsem se v něm viděla.Taky jsem zvracela,ani nevím proč.Tlustá si nepřipadám.Občas své těLo pochválím,ale mám hrozné deprese ze stravování.Samé hodné tetičky::“A vem si zákusek,je moooc dobrý.A co ty sušenky,už jsi je vyzkoušela?“Rodiče mě nutili sedět nad talířem,dokud nebyl prázdný,a tak se asi stalo,že jsem propadla peklu s názvem BULIMIE.Jednu dobu mi byla kamarádkou.Vzala s sebou všechny mé problémy. Rodiče si mysleli,že tak pěkně papkám,ale houbelec.Vždy to vyšlo stejným otvorem ven,jako to vešlo dovnitř… Až mi na to naši přišli.Tak strašně jsem se tehdy cítila. Snažím se ´Žít zdravě´,ale vím,že ta potvora ve mě stále číhá a kdykoli se jí zachce mě může opět převálcovat.Můj nejdelší rekordní boj byl po více jak roce měsíc bez NÍ. Všem držím palce a HOLKY:DOBŘE TO DOPADNE!!!