Jsem asi hloupá

Přečetla jsem si pár Vašich článků. Chtěla jsem vědět něco o bulimii, myslela jsem si, že s ní začínám mít problém. Je mi skoro 22. Před rokem jsem se bláznivě a strašně zamilovala do kolegy v práci, je starší, celkem o hodně, ženatý, má děti. Má pohlednou, chytrou, společenskou manželku, přesto se se mnou zapletl. Měřím 170 cm, tenkrát jsem vážila asi 60 kilo. Řekl mi, že by mi to slušelo víc, kdybych zhlubla. Kila šla dolů postupně, on byl spokojený. Teď mám 49 kilo. Nedokážu vydržet nejíst, někdy se neovládnu, nedokážu se na nic soustředit, dokud nesním to, na co mám chuť. Pak to běžím vyzvracet, ale nikdy se mi nepovede dostat ze sebe všechno. Nenávidím se za to, dívám se co 10 minut na břicho a pozoruju špeky. Zkoušela jsem i nejíst vůbec, ale jsem pak strašně unavená, točí se mi hlava… On je spokojený, líbí se mu jak vypadám. Někdy mi to řekne, někdy si toho nevšímá. Nežiju jídlem. Žiju tím, co si myslí a jak mě má rád. Párkrát do týdne si na mě odpoledne udělá čas a já se mu ho snažím zpříjemnit tak, aby měl důvod a chuť přijet i příště. Ví, že nejím. Snažila jsem se mu říst, že má trochu problém, ale řekl mi na to, že jsem blázen, ať začnu jíst normálně, že to zbytečně komplikuju. Snažím se dělat všechno proto, abych si ho udržela, začala jsem se líp oblíkat, kam přijdu, chlapi se za mnou otáčejí, často mě někdo zve na kávu…nejsem ošklivá, ani hloupá, mám slušnou práci, obstojný plat…dělám pro něj úplně všechno, nejen, co mu vidím na očích, ale i to, o čem by se mu mohlo třeba jen zdát. A stejně mám pocit, že je mu to málo, že kdyby mě ztratil, moc by ho to nezasáhlo. Nepotřebuje mě. Nic mě nebaví, nemyslím na nic jinýho, než na něj, na to, co dělá, když není se mnou, na co myslí, když je se mnou…a jsem stašně unavená. Vypadám asi jako devótní koza…Asi jsem. Už jsem se omezila jen na to, že když mám pocit, že pro něj nejsem dost dobrá, jím a s každým soustem myslím na to, že ho budu muset vyzvracet. Trestám se tím za to, že nejsem dost dobrá. Nevidí to. A já nevím, co s tím. Jen jsem díky vám zjistila, že můj problém asi není jídlo… Chtěla bych Vám za to poděkovat. Nevím, jestli se svým problémem dokážu něco udělat, časem to asi nějak bude muset dopadnout. Ale Vám všem straně držím palce, ať se ze všeho dostanete. Už jste si protrpely dost.