Již 10 let se mnou žije paní Bulimie

Ahojky všem! Jsem obyčejná holka, je mi 25 a už od svých 15cti let si ničím život bulimíí. Jak to začalo? Na gymplu, doma…Otec mě od malička nenáviděl, naši se v té době rozváděli, oba mě mlátili,mamka pila, nikdo si mě nevšímal, jen můj pes. Z ledničky mizeli obrovské množství jídla a nikdo si toho nevšíml. Prosila jsem Boha o pomoc a ona přišla. Jednou mě mamka nachytala jak zvracím. Nadala mi do debilu, prý nejsem normální, takže me v tom, co jsem si myslela ještě utvrdila. Po rozvodu přišlo stěhovani do města na druhé straně republiky. Ztratila jsem všechny kamarády, byla jsem sama. Mamka měla přítele, sestra žila s babičkou. Tak bylo jen Já a jídlo. Dokázala jsem sníst dva polárkové dorty a dva litry pudinku, pecen chleba. To nebyl problem.Vůbec nechci vidět, jak moje tělo zevnitř vypadá…. Potom mě mamčin přítel taky nachytal jak zvracím a vzal mě k psychiatrovi. Ta mi pomohla, ale jen na chvili. Potom to začalo na novo. Našla jsem si přítele, ten mi pomáhal, zvracela jsem už jen tak 2x do měsíce. Po rozchodu zase a zase. Normálně jsem uplně veselá holka, co miluje život, ale vždy, když propadnu bulimii, chce se mi umřít a nenávidím se a nikoho nechci vidět. Kvůli jídlu a zvracení dokážu udělat hrozné věci, být nepříjemná na své blízké, nejít ven s přáteli a raději sedět doma na zadku a cpát se neuvěčitelným způsobem, zvracet, jíst, zvracet,…neustále dokola. Dokázala jsem na pár měsícu přestat, můj život se změnil, byla jsem štastná. Pak stačilo , že mi někdo řekl, že jsem přibrala nebo se přítel otočil za hubenou. Byla jsem na šílených dietách, chodila cvičit několikrát denně. Obvykle jsem vážívala na svých 170cm 62kg, pak jsem se dala na dietu, zhubla na 55kg, ale to jsem opravdu skoro nic nejedla, potom jsem byla v Americe a tam jsem přibrala i při denodenním zvracení spojeným s alkoholem na 72kg které mám doted. Bylo to hrozné, kolikrát jsem se tak opila, že jsem si ani nepamatovala, že jsem vyčistila ledničku a pak všechno vyzvracela. Až ráno jsem se probudila totálně opuchlá, bez energie, s bolestí hlavy a totálním odporem k životu a sobě sama…ale musela jsem jit do prace a smát se na hosty. Nyni jsem už doma v CR a snazim se zacin normalni zivot, ale bulimie me porad ovlada. I ted tu sedim u pocitace v praci, boli me hlava, spatne se mi dycha a mam opuchly krk i oblicej. Je mi 25 let. Nejlepsi leta. Vím, že je to všechno moje chyba, nemám vůli. Ale nevzdávám to. Nikdy!!! Jsem sama, moc bych si přála kluka. Nechci se litovat. Jen bych si o tom ráda s někým popovídala…. Děkuju Vám všem, kdo si to přečtete a třeba i zareagujete. Musela jsem to ze sebe dostat! Holky, já moc dobře vím, jak se cítíte, je to hrozný co děláme, jak se ničíme…. Kéž bych nikdy nezačala, kéž bysme NIKDY NEZAČALI!!! Prosím nevzdávejte to a bojujte! Myslím na Vás!!! 🙂

15 replies
  1. Kateřina
    Kateřina says:

    Ahoj, mám pocit, že jsi to psala za mě….Taky tu sedím u počítače a bolí mě hlava. Dneska zase začínám nový život bez bulimie a říkám si, přece není možné se z ní nevyléčit. Vždycky jsem to brala tak, že jakmile budu chtít přestat, přestanu. Přece jsem vždycky dokázala vše, co jsem si umanul, stačí jen opravdu chtít. Je to 10 let a já už hodně krát „opravdu chtěla“….Tak mi teď pořád zní v hlavě fráze z poslední knihy, kterou jsem četla: „Ne, já nejsem ztracená. Já jsem totiž úplně v prdeli.“

    Odpovědět
  2. A
    A says:

    Ahoj holky, potřebuji pomoct a moc ráda bych si s Vámi psala, třeba by nám vzájemná motivace a kontrola pomohla. Bojím se zde napsat svůj e-mail a jakýkoliv kontakt, aby na to náhodou někdo z mých známých nepřišel. Tuhle stránku budu pravidelně kontrolovat a doufat, že si mého vzkazu všimnete a zareagujete. O mé nemoci ví jen přítel, ale ten je celé dny v práci a moc toho nezmůže. Jsem dost osamělá. Mimochodem, taky mi připadá, že jsi ten článek psala za mě!

    Odpovědět
    • L
      L says:

      Ahoj K., mám hroznou radost, že taky někdo shání kamarádku na psaní nebo jakýkoli kontakt – a ještě navíc jsi psala jen před měsícem, tudíž je šance odpovědi stále docela vysoká. Moc ráda bych si našla kamarádku, která rozumí a pochopí, co takový boj s dlouhodobou PPP zahrnuje. Věřím, že společně půjdou všechny ty nové a slibné začátky o dost líp. Založím novou emailovou schránku, aby se ani jedna nemusela bát prozrazení identity. Prosím napiš Ty K., nebo kdokoli jiný, kdo chce své letité problémy řešit spolu s další osobou, protože sám zatím není schopen. Email je: friends.with.issues@seznam.cz . Mám velikou naději, že se někdo ozve, L.

      Odpovědět
  3. d
    d says:

    Vždy jsem si říkala jestli jenom já tohle prožívám. Když jsem si to,ale četla ,měla jsem husí kůži. Trpím bulimií od 13 let a za 2 měsíce mi bude 16. Strašně to letí a nechápu ,proč to furt dělám.Naopak jsem ztloustla 10kg.Byla jsem i anorektička ,ale z toho jsem se dostala. Potřebuji pomoc,tohle je pro mě až moc těžký boj

    Odpovědět
  4. Kacka
    Kacka says:

    Chci se svami poradit holky, taky se lecim z bulimie ale nevim co mám delat protože mám otekly krk i obličej a na psychice mi to neprida když vidím jak vyoadam.Když stím prestanu splaskne mi někdy?nebo budu otekla do konce života?

    Odpovědět
    • L.
      L. says:

      Ahoj Kačko, otoky určitě časem splasknou. Vím to z vlastní zkušenosti…ale chce to vydržet opravdu dlouho. Mé slinné žlázy se do normálu vrátily (i po mnohaletém zvracení úplně každého jídla). A mám najednou úplně jiný obličej 🙂

      Odpovědět
  5. bajaja
    bajaja says:

    Bože, to je tak stejný.. Já se teď vrátila z pracovní cesty ze zahraničí, kde jsem nikoho neznala a byla jsem tam sama. Absolutně každej den deprese a přejídání. Modlila jsem se, ať už jsem doma, že tady to bude dobrý. Je to ještě horší, jsem ve zkouškovym, takže tuna volna, škola mě přestala zajímat a já jen přemejšlim, co si dám zejtra, pro co si dojdu do menzy a co si uvařim. I když vidim jak mi je pak neuvěřitelně zle, jak mě bolí v krku, tak odhodlání mě vydrží stejně jen dopoledne. Myslim, že najít si kluka by pomohlo, ale u nás na záchodě ho asi nepotkám. Ztloustnout nemůžu, tak co budeme dělat?
    K přestání s tim mě víc táhne to, že se bojim, že nevyzvracím všechno a nějaký kalorie mě tam zbydou 😮 nemyslíte si to?

    Odpovědět
    • sarka
      sarka says:

      je mi 38 a trpim bulimii od 15, občas přestávky, těhotenství, stastnejsi zivotni obdobi, jinak jsem zoufala, stále myslim jen na jidlo, uz zacinam zvazovat variantu, ze si sezenu kokain, abych nemela stale hlad..

      Odpovědět
      • Jes
        Jes says:

        Sarka – viděsila mě, i když vyděšená dávno jsem, bulimii, kterou mám cca 9 let a ji mi 39 🙁
        Každý den si slibuji, že je to naposledy a kde jsem? Úplně v prdeli. Jsem normálně šťasný zdravý člověk, jsem vdaná a mám dvě krásný holky, sportuju, miluji běh…běhám i závody, tohle je to co mě naplňuje, mám přátele a práci, kterou mám ráda….ale ukrutný strach z tloušťky. Když jsem začala zvracet, byla jsem těhotná s mojí mladší dcerou a tak jsem to přikládala podvědomě k těhotenství, těhotenská nevolnost…ale dnes je to už 9 let….a dnes je mi z toho vážně na nic, mám už dva dny opuchlý obličej a to mě úplně vykolejilo, normálně se to stávalo, ale za pár hodin to bylo pryč a teď se mě to drží dva dny ….nechci byýt škaredá ještě k tomu všemu….Rozhodla jsem se přejít na detox na pár dní a pak se pokusím začít znovu, bez ní ….musím prostě, pro to všechno výše co jsem napsala. My všichni ji musíme přemoct a pokud to nezabere, vyhledám pomoc, sama to asi nezvládnu 🙁

        Odpovědět
        • Petra
          Petra says:

          Ahoj Jes,po dlouhé době jsem se vrátila na tyto stránky s nadějí,že tu třeba najdu něco…někoho,,,,
          Jmenuji se Petra,je mi 35 let,mám dvě krásné a zdravé dcerky,Anežka 7 let a Eminka 4,5 roku.S bulimií se potýkám cca 12 let…Mám za sebou 17ti denní pobyt v léčebně…jenom…Normální doba léčení je 8 týdnů…Já měla tenkrát před svatbou…A léčebna byla podmínkou…Bez toho nebude svatba…
          Ale o tom třeba jindy….Pracuji ve fabrice,práci nenávidím,protože mě to nebaví.Navíc dělám krátký-dlouhý týden,dvanáctky,takže se pohybuji většinou jen z práce domů a naopak…Jsem hrozně moc unavená a nic nestíhám…Ráda bych našla někoho,kdo má stejný problém a bude si chtít třeba občas napsat a podpořit se navzájem…tady je můj e-mail: andelka@tiscali.cz
          Budeš-li chtít,napiš,budu ráda,když se dozvím víc…Držím pěsti v boji s Velkou paní Bulimii a těším se na zprávu…..Petra

          Odpovědět
  6. kacka
    kacka says:

    Mně s tím dost pomohl brácha a kamarádi… Zkoušela jsem to taky.. ze zacatku si říkate, že je to super, že si mužete dát cokoliv a nepriberete.. A kdykoliv budete chtit tak s tím skončite.. Jenze pak je to dost tezke.. najednou jako by se to stalo vasi soucasti a nejde s tim prestat.. pak kdyz neco nevyzvracite tak jako byste meli vinu.. Nejdriv jsem to rekla sve kamaradce, segre a pak se to dozvedela i mamka a muj bracha.. Mamka na me byla dost nastvana.. a bracha si z toho delal srandu. Potom si semnou vazne promluvil, rekl ze jsem blba a at toho necham, ze se tim nici zuby i zaludek a kluci me nebudou chtit, kdyz se to dozvi.. Tohle me dost nakoplo..Vím že je to težke a každy ma nejaky duvod proč s tím zacal.. Ale věřím, že každý se z toho může dostat, když bude mít pevnou vůli. Vim jaky to je i mně rikali, že jsem tlusta, mela jsem deprese jelikoz se rodice hadali a nezvladala jsem skolu.. taky jsem se chtela libit klukum, protoze si rikate kdyz budete hubeni tak si vas vas “vysneny“ kluk vsimne.. Ale holky.. nikdo neni perfekti a verim vam ze se z toho dostanete:)

    Odpovědět

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *