Jedna z mnoha..

Ahoj holky.. Na tyhle stranky chodim kazdy tyden. A kdyz si tak procitam Vase pribehy, tak je mi z toho do breku a chtela bych se s Vami podelit o svy krusny zazitky a zkusenosti s ppp. S bulimii bojuji jiz 6 rokem. Ani nevim v ktery okamzik to presne zacalo. Nikdy jsem nebyla tlusta, ale uz na zakladni skole jsem byla tak trochu zakulacenejsi. Ale v ty dobe jsem si s tim hlavu nelamala. Na stredni uz jsem se docela zacala zajimat o to jak vypadam a to vlastne trva az do dneska. Bohuzel, je to az chorobna zavislost. Zhruba v 18 jsem zkousela poprve zvracet. Nedokazala jsem prestat jist, tak jsem se prejidala. A abych ulehcila svymu zaludku i svedomi, tak jsem to proste ze sebe musela vsechno dostat. Proste ten kolotoc, jaky vsechny dobre znate. Dneska je mi skoro 24 a jsem z toho vseho unavena. Mam skvelou praci, uzasnyho a krasnyho pritele, docela pohodovy rodice, nejlepsi segru na svete, spoustu pratel. Tak nevim, proc to vlastne delam:-) Uz asi 3 tydny jsem ve stavu naznacujici anorexii. Prestala jsem den ze dne proste jist. Za den snim pouze jedno jablko a max. musli tycinku. Tot vse. Casto je mi spatne a na omdleni. Jediny komu jsem se sverila je muj pritel. Ten bydli v Brne, takze me nemuze hlidat. Na jednu stranu jsem rada, ale na druhou ne. Jist jsem prestala vlastne hlavne kvuli nemu. On me do toho nenuti, miluje me takovou jaka jsem. Ale pokazde, kdyz si vzpomenu na jeho bejvalky, tak si pripadam hrozne oskliva a tlusta. On tohle netusi a ja mu nejsem schopna to rict. Mivam posledni dobou hodne uzkostlive stavy a deprese, rozbreci me uplne malickosti. Nevim, jak z toho ven. Porad si rikam, ze az budu mit tech 50 kg, tak budu uplne stastna. Ale je to vubec mozny, byt absolutne stastna:-)Dokud nezacnu mit rada svoje telo, tak se to nespravi. Holky, pokud nektera budete chtit se podelit o sve problemy nebo jen tak pokecat, tak mi klidne napiste na: cervencovaholka@centrum.cz. Budu moc rada. Mejte se krasne a drzte se!!!