Jak se s tím vyrovnávám já?

Jsem šťastná, vyrovnaná, krásná a spokojená se svým tělem. Co pak ale dělám zde? Proč si pročítám metody terapie a se zadostiučiněním pokyvuji hlavou, když se znova a znova přesvědčuji o hlouposti přísných diet? Můj příběh sice není tak vyhrocený, myslím ale, že takto to vše začíná a kdybych si neuvědomila včas, co dělám, mohl by skončit různě. Snad každá holčina, která vyroste v normální ženu s ženskými tvary a nenarodila se s nepřirozeně kostnatým zevnějškem či závratně rychlým metabolismem, si v dnešní době aspoň jednou tvrdě vytkne před zrcadlem: ?Bože, jsem to ale zase velryba!? Když jsem v pubertě přibrala na neuvěřitelných 68 kg na 170 cm, řekl mi táta, že bych se měla trochu hlídat v jídle. Tato nevinná poznámka to všechno odstartovala. Od té doby jsem začala nosit volná trička, aby nikdo neviděl domnělé ?špeky? a nakynuté boky, dlouhé sukně ke kotníkům, protože jsem se styděla za svá ženská stehna v těsných plátěnkách, nosila jsem velké šátky kolem krku, abych zakryla bující poprsí. Kromě toho se mi v pubertě rapidně zkroutily vlasy, takže výsměšné kudrlinky všude odstávaly a vytvořily mi kolem ?tlustého? obličeje útvar květákovitého tvaru, takže to nahoře (moje hlava) nakonec vypadala jako velký hrnec. A každé sousto jakéhokoli jídla provázel pocit viny. Nejvíc jsem si libovala v pocitu vlčího hladu, protože jsem měla pocit, že teď to moje přitloustlé tělo konečně musí sáhnout do svých tukových zásob, které si tak nevděčně nasyslilo. Nejlepší kamarádky mi stále dokola opakovaly, že jsem hezká, že není důležitá vnější krása (tato poznámka mě bolela zdaleka nejvíc. Takže jsem hnusná, ale nemám si z toho nic dělat, protože není důležité, jak vypadám!) a že kluci mají stejně rádi pořádné tvary. No to jsem viděla! Obě dvě, krásně štíhlé, měly nápadníků a kluků, kolik si jen vzpomněly. Já jsem celou střední neměla nikoho. (Samozřejmě proto, že jsem tlustá, tvrdila jsem si.) Pak jsem se dostala na vysokou a libovala si, že je na koleji pořád prázdná lednička a když jsem žádné jídlo nekoupila, tak tam nebylo. Mohla jsem si hubnout, jak jen jsem chtěla. Shodila jsem na příjemných 62 kg a byla spokojená. Sice trochu podrážděná, ale ?krásná?. Maminka mě sice o víkendech marně vykrmovala, ale já jsem zase na koleji nasadila tvrdou dietu a byla zase jako proutek. Jenže moje tělo prostě živořilo, i když jsem měla podle všech žurnálů ?ideální? váhu. Pak přišlo zkouškové období a kdy jiní ve stresu jí, já jsem měla kompletní půst, abych nemusela ?přerušovat učení?. V duchu jsem si ale libovala, že jsem konečně tak krásně štíhlá a budu ještě víc a víc a víc…proč nikdy nevíme, kdy přestat? Naštěstí přišel konec zkouškového a dva týdny prázdnin doma. Lépe řečeno dva týdny přežíracích prázdnin doma. Vyhladovělé tělo stihlo zase rychle nabrat zásoby na dobu, až ho budu zase trápit na kolejích. A já jsem se cpala jako nezavřená, protože jsem věděla, že během měsíce na koleji budu zase ?krásně? podvyživená. Tam se hubne lehce, nikdo to jídlo totiž za vás nekoupí ani neuvaří. Na konci mých přežíracích prázdnin se ale stal neočekávaný zvrat ? zamilovala jsem se a to hned do nejkrásnějšího kluka na fakultě. Kila musí rychle dolů! Dieta bude muset být rychlá a přísná. Už žádné větrníky, buchtičky, vynechám i svůj bílý (samozřejmě nízkotučný) jogurt denně. Nechybělo moc a mohlo se to zvrhnout. Jenže víte, co tomu zabránilo? Těsně po mém přežíracím týdnu (66 kg, stále stoupající hmotnost) mi můj idol jen tak mimochodem řekl, že se mu líbí můj zadek! Opravdu, myslel ten prasečí zadek, tu obrovskou plochu! Dnes už mám ráda svoje tvary. Svoje ňadra a pořádná stehna. V hip-hopu se říká, že co se netřese, to se neprodá. Mám se ráda takovou, jaká právě teď jsem. Dbám i na koleji na pořádnou stravu, chodím do menzy, jím spoustu zeleniny. A jsem šťastná. A moje pomůcky jsou tyto: Nedívejte se na modelky v časopisech, jsou stejně digitálně upravené. Ale hlavně: nesrovnávejte se s nimi. Když se podívám do zrcadla, vždy se na sebe usměju a povzbudím se slovy: No vidíš, dnes ti to zase sluší! Kupujte si oblečení o číslo větší, nikoli menší, abyste pak do něj hubnuli (marně). a hlavně: mějte se rádi! Zdraví U.B. :o)