Hledám pravdu

Zdárek, jsem Lucka. Nedávno jsem oslavila 19 let a téměř 4 roky s bulimii, mou nejlepší přítelkyní. Vloudila se do mého života nenápadně. všimla jsem si jí, až už bylo pozdě. Ted je tady a já s ní žiju. Chci se jít léčit. Mám před maturou, takže až po ní. Měla jsem jít už ted, jaá vím, ale myslím si, že mě chápete. oddaluji to a pak až dojde na věc-zdrhnu, ale já nechci utéct. Já furt před vším utíkám. Neumím nic vyřešit, jsem tak nerozhodná. Nevím, co chci a vím, co nechci. Vím, že nic nevím. Hledám pravdu a nenacházím. Nedávno jsem byla v nemocnici, kde vyloučili(jak jinak) organickou příčinu mých potíží a s definitivní platností mi byla diagnostikována“bulimia mentalis“. Když jsem si četla lékařskou zprávu, pomylsela jsem si: TAK TY SEŠ JASNÁ!!! Bylo to tam černé na bílém. Ví to o mě dost lidí, protože se to nedá schovávat donekonečna. Otec mě deptá, posmívá se mi, je to ubožák. Matka je nemocná a díky mě na zhroucení. Sestra začala PODEZŘELE ubývat na váze….. KOHO je to VINA? MÁ!!!!!!!!!Jak mám žít s tím, že neničím život jen sobě, ale i mamince a sestřičce???Kdy to skončí? při mém pobytu v nemocnici jsem jim tam zvracela, jen trošku, abych si dokázala, že to ještě umím, že jsem nezapomněla. Tajně jsem cvičila ve sprše… Nejhorší je, že jsem si na bulimii zvykla a připadá mi to normální.Co na tom, že jsem čím dál víc agresivní, vulgární a zaměřená na sebe a můj bulimický svět??? Ptám se PROČ? jednou musím najít odpověd!!!!!!!!!!