Help for me!

Ahoj,zdravim všechny,které si prošly,nebo stále ještě procházejí peklem ppp. Mně je 21 let a moje problémy s ppp začaly, když mi bylo tak 16.I přesto, že mi hodně lidí tvrdí,že jsem hezká apod. jsem nikdy neměla moc velký sebevědomí.Pořád jsem si připadala tlustá a nedokonalá a chtěla jsem být jako ty vychrtliny z časopisů.Měla jsem přítele a chtěla jsem mu být tou nejdokonalejší partnerkou.Dělala jsem všechno to, co chtěl on, začala jsem kvůl němu sportovat, i když mi sport vůbec nejde.Samozřejmě, že jsem chtěla být taky pro něj ta nejkrásnější!Po 11 měsících naši známosti odjel na prázdniny do Ameriky. Tehdy jsem začala hubnout,chtěla jsem aby „zíral“ až se vrátí.Při výšce 168cm jsem zhubla z původních 54 na 45kg.Když se vrátil,začala jsem si uvědomovat, že jsem to s tím hubnutím přehnala a že bych s tím měla něco dělat. Potřebovala jsem zoufale něčí pomoc,věděla jsem,že to sama nezvládnu.Dobrou kamarádku jsem v té době neměla, rodičům jsem se to neodvažovala říct a můj přítel se se mnou rozešel.Řekl,že už mě prostě nemiluje.A potom teprve přišlo to pravý peklo:začala jsem se tajně přejídat, proč bych taky měla být štíhlá, když nemám pro koho!Jídlo mě uklidňovalo,aspon na chvíli jsem mohla přestat myslet na to,že mě nikdo nemá rád a nikomu na mě nezáleží.Pak přicházely výčitky a s tím samozřejmě zvracení.Zvracela jsem i několikrát denně, doma jsem byla stejně skoro pořád sama, takže o tom nikdo nevěděl.Když jsem jednou takhle klečela u záchodový mísy už po sedmé za jeden den, řekla jsem si, že končím.Už nikdy mě žádnej chlap ani nikdo jinej nedostane na kolena!!Začala jsem se z toho pomalu dostávat.Už jsem nezvracela 7krát denně, ale třeba jen dvakrát do týdne.Nikdy jsem se z toho ale nedostala úplně.Věděla jsem, že když přijde nějakej stres,nebo jiná zátěž,že se to vrátí.Uplynul rok od rozchodu s přítelem a my se dali znovu dohromady.Vypadalo to všechno nádherně, byli jsme spolu tři roky, během kterých se má bulimie na čas odmlčela.Jen občas přišel záchvat přežírání a zvracení.Ted jsme se rozešli, po třech letech a definitvně.Musela jsem si odstěhovat věci ze společného bytu, aby si tam mohl nastěhovat novou a sama jsem si musela najít bydlení.Je to pro mě strašně těžký,vůbec to nezvládám a ta kráva bulimie na tohle přesně čekala.Všechno se to vrací, je to jak deja-vu,večery trávím většinou sama se svými nej „přáteli“-bulimií, depresí a samotou.Už zase jsem na kolenou(doslova)a mám strach,že už se nedokážu zvednout.Potřebuju pomoct,prosím!!!