Dokonalá

Ahoj, už jsem si přečetla skoro všechny příběhy, co jsou zde napsané a myslím, že i já mám asi problém. Je mi 24let, měřím 169cm a vážím 65kg. Nemyslím si že bych měla anorexii nebo bulimii, ale určité problémy s jídlem asi mám. Jako většina lidí i já si připadám tlustá. Minulé léto se mi pomocí projímadel podařilo dostat váhu na 55kg, bylo to krásné období (nebyla jsem sice vychrtlá), ale všichni mi říkali jak jsem zhubla a jak mi to sluší. Ale pak jsem začala opět vís jíst a i když jsem používala projímadla, tak má váha šla opět nahoru, na nynějších 65kg. A já bych tolik, tak strašně moc chtěla být hubená. Projímadla užívám pravidelně každý den už 2roky. Ale teď poslední půlrok už mi vůbec nefungují, ba právě naopak. Trpím zácpou a cokoliv, třeba jen jablko mě hrozně nadýmá. Občas když se najím normálně (např. oběd s rodiči), tak vypadám jako bych byla těhotná. Jsem skleslá, nic mě nebaví a chce se mi jen a jen spát. Delší dobu přemýšlím o tom, že bych přestala na chvíli jíst, jen na malou chviličku, ale hrozně se bojím toho, že to nezvládnu a spadnu do bludného kolotoče zvaného anorexii. Vůli moc pevnou nemám. Ale co mám dělat, když se pak mám posatvit vedle holčiny, která má 40kg? TO pak vypadám opravdu hrozně. Proč? Tuhle otázku si kladu poslední dobou pořád? Proč mi ženy, musíme mít takovéhle problémy? Proč nás svět nebere takové jaké jsme nebo spíš jaké jsme byly. Hrozně mě ty 2 roky změnily, nejsem už ta veselá holka, jsem troska, která myslí jen a jen na to jak zhubnout. Copak tohle je život? Ráda bych šla do restaurace, normálně se najedla a nekladla si pořád otázku, od zítřka začnu držet dietu? Hrozně mě to ubíjí, bere mi to energii. Snad to někdy skončí a já se budu opět umět smát. Jestli někdo chtece, klidně mi napište, ráda si s vámi pohovořím. Můj e-mail: cts55@tiscali.cz Renata