co jsem udělala špatně??

Když si pročítám příběhy na těchto stránkách, tak si říkám: PROČ? Proč něco tak hnusného a bezcitného, jako je anorexie a bulimie, existuje? I já jsem měla anorexii, počítala jsem kalorie i ve žvýkačkách, když jsem se v noci vzbudila, dělala jsem sklapovačky, běhala 2x denně. Jídlo mě úplně ovládlo! Nemyslela jsem na nic jiného! Ale jednoho dne jsem si řekla, že dokážu tuhle nemoc zničit. Chtěla jsem to dokázat sama – ale marně. Touha po tom být hubená, byla silnější než moje vůle. A v tu dobu jsem udělala jednu obrovskou chybu – řekla jsem o tom mé kamarádce. Doufala jsem, že mi pomůže, že v tom nebudu sama, ale stal se úplný opak. Vykašlala se na mě. A já vím, že v tu dobu, co ona odešla, už nevěřím v žádný zázrak. Něvěřím, že bych se někdy mohla podívat do zrcadla bez toho, aniž bych viděla ty odporné špeky. Něvěřím, že se sama sobě budu někdy líbit. Jediný člověk, na kterého jsem spoléhala byla ona, ale teď tady není. Je to absurdní, ale chybí mi. A já si říkám, co jsem udělala špatně, že ode mě odešla. Teď mám přítele, něco jsem mu o tom řekla, ale když se mě dotkne, tak mi pokaždé projede hlavou přání být hubenější a ještě hubenější. Je před Vánoci a já místo toho, abych byla šťastná, tak celý den nejím a večer to s tím jídlem zase přeháním. Už nevím, co je to normální oběd, jestli je normální dát si k večeři půlku rohlíku nebo jich sníst třeba šest. Chtěla bych, aby mě jídlo zase tolik neovládlo, abych byla šťastná. Svého přítele mám moc ráda, nechci ho prosit o pomoc, nechci ho ztratit…ale nevím, co mám dělat..