Co bude dál?

Ani nevím,kde začít..už jsem v tomhle zamotaným kruhu ppp 12 let…a vypadá to,že se z toho jen tak sama nevymotám…chtěla bych žít jako ostatní,nepřemýšlet,co budu jíst,jestli vůbec budu dneska jíst..všechno to začalo ještě na střední,kvůli zdravotním problémům jsem se stala vegetariánkou,ale protože jsem chtěla být perfektní jako skoro ve všem,tak jsem to přehnala a byla ze mne veganka,jedla jsem jen jablka a strašně jsem zhubla…před maturitou se to všechno změnilo,začala jsem se šíleně přejídat,nenáviděla jsem se a byla jsem ráda,že jsem vůbec odmaturovala a dostala se na VŠ…pobytem na kolejích se všechno spravilo, zase jsem spadla do anorexie,zhubla jsem ještě víc než poprvé a byla jsem ve svém světě šťastná,sama ale šťastná…ve zkouškovám období se situace opakovala jako před maturitou,přejídala jsem se,ale protože jsem nechtěla přibrat a zvracet se mi nedařilo, začala jsem používat velké dávky projímadla,školu jsem nechala,nedokázala jsem se na nic soustředit,vše se točilo a do dneška točí jen a jen kolem jídla…vystřídala jsem řadu zaměstnání, mám přítele, kterému jsem vše řekla, ale bohužel se k tomu postavil tak,že dělá jakoby nic…asi je těžké pochopit problém,který sám nemá,ale stejně se zachovala i moje mamka…myslí si,že je to jako chřipka,že mě to už přešlo….opak je pravdou…chodila jsem už i na terapii,ale bohužel paní doktorka mi předepsala prášky a tím to skončilo…minulý rok se mi povedlo na jeden celý měsíc jíst úplně normálně bez projímadel a přejídání.bylo to v době,kdy jsem byla bez práce,bez stresu..měla jsem spooustu času pro sebe a byla jsem jednou za velice dlouhou dobu šťastná..nevím,kde se stala chyba,ale už v tom jedu zase..nedokážu to zastavit a nevím,co bude dál…momentálně jsem v Anglii,pracuji tu a cítím se sama,každý den chci začít,ale jediná moje útěcha je JÍDLO.Nechci takhle žít!!!Co bude dál?