chci být zase sama sebou

Jako malá jsem vždy ráda jedla. Každý se divil, že toho sním tolik a vůbec to na mě není vidět. No – nebylo divu, byla jsem hodně neposedné dítě, které trávilo většinu času běháním po zahradě. Zkrátka jsem byla živé díte, které se ani na chvíli nedokázalo zastavit. Problémy začaly až později, kolem 13.- 14. roku.Do čtrnácti let jsem také neskutečně vyrostla, během roku až o 11 cm. Měřila jsem tehdy kolem 165 cm a vážila přibližně 50 – 53 kilogramů. Hmotnost byla tedy v normě. Ale jelikož jsem si během školní docházky vypěstovala nezdravé stravovací návyky (nesnídala jsem, oběd ve škole jsem také moc nejedla, ale odpoledne, když jsem přišla ze školy jsem se cpala až do 9. hodin do večera)začala jsem mít určité problémy: Často mě bolel žaludek,hlava a také se mi na obličeji a na těle objevily jakési pupínky. Nejdříve jsem si myslela, že to je při mém věku běžné a tak jsem tomu nevěnovala pozornost. V té době jsem měřila 168 cm a vážila kolem 55 kg. Vše v pořádku. V patnácti letech jsem pomalu přestávala růst. Moje výška byla 170 cm, ale hmotnost se začala neuvěřitelně zvyšovat. Během pár měsíců vzrostlla z 57 na 63 a také moje bolesti mě nepřecházely. Tak jsem si řekla, že musím něco se sebou udělat. Vím,že to nebyla taková tragédie, ale přece jen jsem byla vždy štíhlá jako proutek a teď mi v tom cosi bránilo. V šestnácti letech jsem se rozhodla, že si změním jídelníček. Veškeré tučné maso (uzeniny, párky, salámy, tučné vepřové…) jsem vyměnila za ryby a kuřecí maso. Také jsem přestala jíst čokoládu a sladkosti s tukovými náplněmi. Místo nich jsem si vzala cereální tyčinku nebo sušené ovoce. V mém jídelníčku nechyběla zelenina a ovoce a tmavé pečivo. A mléčné výrobky? Jelikož je mám moc ráda a neodpustím si je několikkrát denně, nahradila jsem ty moc tučné (jogurty a tvaroh nad 3%, mléko nad 1,5% a sýry nad 25%) nízkotučnými. Naučila jsem se snídat (např. misku cereálií s jogurtem + nějaké ovoce a bylinkový čaj). Ke svačině ovoce neb zelenina, k obědu (ten jsem si začala vařit doma) jsem si dala buď těstoviny s něčím (zelenina, sýr, kuře…, nebo rýži opět s něčím nebo brambory atd. K odpolední svačině zase nějaké ovoce ak večeři nějaký salát (ovocný, zeleninový, těstovinový…) Večeři jsem měla kolem 18.hodiny a pak už jen jablko nebo nějakou zeleninz, když jsem měla chuť. Celý den jsem dodržovala pitný režim (voda s citrónem, ovocný nebo bylinkový čaj). Dále jsem začala opět sportovat. Když jsem začala studovat na střední škole, už jsem nechodila do žádného sportovního kroužku a tak jsem měla málo pohybu. Začala jsem jezdit doma na rotopedu a posilovat břicho a ruce (protože mám problematické partie v oblasti břicha rukou a obličeje). Cvičila jsem každý den hodinu a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Během dvou měsíců jsem zhubla ze 63 kg na 56. Cítila jsem se mnohem lépe. Už mě nebolel žaludek a nehezké pupínky z mého obličeje a těla také vymizely! Cítila jsem se dobře nejen fyzicky, ale i psychicky. Ale jak se říká, nic netrvá věčně, u mne to zanedlouho začalo platit také. Po prázdninách jsem přišla do školy, bylo to v roce 2003, bylo mi šestnáct a půl. Každý se na mne díval, jakobych spadla z Marsu. Vyslechla jsem si od spolužaček sice jak dobré připomínky, jako že mi to teď sluší, tak i ty špatné jako že jsem vyzáblá na kost, že mám anorexii a že fetuji. Nevšímala jsem si jich, ale přemýšlela jsem jestli na tom není něco pravdy. Během léta jsem totiž ještě trochu zhubla díky pracím na zahradě ( na 53 kg), ale než jsem se vrátila do školy hmotnost se mi ustálila na 55 kg. Dál jsem nehubla a ani nepřibírala. Cvičila jsem několikkrát týdně hodinu a jedla jsem pořád stejně. Už jsem se nechtěla vrátit k mému starému jídelníčku. Během prázdnin mě také několikkrát zarazily připomínky od sousedek jako že nevypadám jako pořádná ženská, že nemám žádná prsa ani zadek, ale u mého typu postavy by to ani nešlo. Já jsem byla se svojí postavou spokojená. Moje míry byly 89 – 62 – 89. Ale každý byl zvyklý na můj kulatý