Chci být hezčí=stávám se ošklivější

Svůj příběh už jsem psala, takže co chci teď je menší pomoc. Zhubla jsem 10kg, rychle, a teď 5kg zas nabrala. Balancuji nahoru-dolu a už to tak ani nevnímám. Problém je jinatší. Stále si říkám „Vždyť to pořád není tak hrozný, abych měla problémy, vše je pod kontrolou…“ Chyba. V mym hubnutí nepřevládala touha „Chci se líbit okolí“ ale spíš cosi nespecifického, taková vnitřní touha si ublížit. Ne že bych si o 10kg hubenější nepřipadala líp, ke všemu i když jsem předtím nijak obézní nebyla. Avšak teď se sama sobě spíš hnusím: 1) V chuchvalcích mi vypadávají vlasy. Je to tragické množství. Ještě měsíc a budu potřebovat paruku. 2) Občas se mi klepou ruce a je mi zima (především po projímadlech a zvracení, což není časté) 3) Už od června nemám jinak pravidelnou menstruaci. Je to pohodlné, avšak zastrašující. 4) Buď nejím, nebo se přežírám. Z obojího mne bolí břicho. 5) Po každém kJ mi naskočí beďar. Nemohu si pomoct, ale najím se a osypu se. Aby to nebylo tak strašidelné:sebevražedné deprese se pomalu přestávají vyskytovat. Prosím poraďte, co mám proti těmto příznakům dělat (Jen ne: JEZ „NORMÁLNĚ“, prosím, na to bych přišla i sama) Hlavně co stěmi vlasy. Změnila jsem oblečení, chodím prý jak „pytel“. Což mi nevadí, ale především se mi scvrkly prsa. Pořád si říkám „není to ještě pořád tak hrozný“ ale asi za chvíli bude jestli nad těma příznakama nevyhraju