Bude to rok

Loni někdy touto dobou jsem se rozhodla, že začnu zvracet, abych si udržela váhu po dietě. Půl roku jsem to tajila, pak jsem se svěřila mámě, poprvé zašla k psychiatričce a od toho dne jsem se už nad mísou neskláněla. Zdá se to být super, ale není. Pro zajímavost: má úplně původní váha byla 72 kg (180 cm) – rozhodla jsem se zhubnout (nebyla jsem tlustá, to ne! ale ani ne štíhlá…), zhubla jsem na 65 (SUPER!), ale pak TO začlo. O moc víc už jsem neshodila, nejmíň jsem měla 59kg a byla jsem tak ráda, čeho jsem dosáhla. Jen na mě plandaly rifle a lidi kolem měli trochu připomínky… No a dnes? Když si chci oblíct ty stejný rifle, mám s tím dost problém. Do dvou se nedostanu, třetí ještě jdou. Je to fakt hroznej pocit. Jednou za čas vidím půl roku staré fotky a říkám si, jak musím zhubnout zase na těch 65, jak to bude supr, budu mít bezvadnou postavu, sama sobě se líbit… Ani neumím dodržovat jídelníček, kterej jsem si kdysi tak poctivě psala. Vždycky si řeknu, jak budu míň jíst (nejlíp se mi o tom přemýšlí večer v posteli když usínám), plánuju si, jak nebudu snídat, obědvat… No kraviny! A pak se stejě ráno nasnídám, pak sama sobě vynadám, že jsem to zase pokazila, neobědvám, a pak, když přijdu domů ze školy, přejím se. Sice ne jako dřív, ale rozhodně to není normální večeře… No a takhle je to teď snad pořád. Mým jediným cílem je mít přiměřenou postavu, teď radši ani nechci vědět, kolik vážím. Bojím se toho čísla. 🙁 Bojím se, že by se ve mě zase něco zvrtlo, a to já nepřipustím! Ani nechodím do tanečních, jak bych asi vypadala v těch šatech, co by si o mě pomysleli… 🙁 Jinak tohle všechno mi také způsobuje problémy ve škole. Zlenivěla jsem, nechce se mi učit (mívala jsem jedničky, dvojky), teď dostanu basu a je mi to jedno. Vím, že to není správný, ale nějak s tím nic neumím udělat. Prostě o dřív důležitý věci ztrácím zájem. Jo, málem bych zapomněla. Z toho, že jsem rychle nabrala, se mi udělaly strie. Je to fakt hnusný, mám to na stehnech snad ze všech stran a trochu zezadu pod kolenama. V létě asi nevlezu do plavek. 🙁 Uf, nějak jsem se tu rozpovídala. 🙂 Asi jsem to potgřebovala, třeba mi teď bude zase o něco líp. Měj te se všichni moc krásně a hlavně na sebe buďte hodné/í! Pa, Cami