Bude líp

Nazdarek holky, chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh: začalo to asi před dvěma lety (+-), kdy jsem si začala všímat své postavy. Vadilo mi když na mě kluci pokřikovali, jak jsem tlusta a dávali mi různé, ne moc příjemne přezdívky, ktere mi dost ubližovali. Rozhodla jsem se, že dám pryč ty přebytečné kila, přestože nadváhu jsem nikdy neměla. při svých 165 cm jsem vážila svého času i 58.5 kg, uklidňovala jsem se tím, že 60 to ještě není, ale toho osudného dne jsem tomu udělala razantní konec. Začalo to tí, že jsem omezila přísun cukrů a celkově jsem se v jídle trošku „krotila“, ale to mi nestačilo. Nestačilo mi, že jsem shodila 1-2 kg za měsíc. Já jsem chtěla víc. Začala jsem užívat nějaké prášky a postupem času jsem z jídelníčku vymazala teměř uplně i bílkoviny a tuky, nejedla jsem téměř vůbec. Po každém „jídle“ (soustě) jsem měla uvnitř tak špatný pocit, že bych to šla nejraděj hned vyzvracet, ale to se mi nikdy nepovedlo ( na štěstí). Začala jsem shazovat kila rychlejším tempem, jednou to byla dokonce 3 kg za měsíc, ale to už jsem se cítila úplně slabá, jenomže mně dodávalo sílu to, že jsem slabá proto, že kila jdou dolů a tak to pokračovalo. Až jednou ráno na váze ukázalo 46.5kg, to mě samozřejmě potěšilo, ale abych pravdu řekla, dostala jsem strach. A ještě větší strach se dostavil, když se nedostavila menstruace. Přestala jsem „blbnout“ až poté, co si toho všiml muj přítel Mirek( rodinu jsem neposlouchala, přišlo mi, že mi lžou, jen abych náhodou neudělala něco špatně). poznala jsem na něm, že ho to opravdu trápí, jeho i mamču a všechny kdo mě mají rádi, ale neuměla jsem s tim nic udělat. Všichni mě prosili, abych šla k doktorovi, ale jájsem se bála. Bála jsem se toho, že se budu muset vrátit zase na začátek, je to jako když hraješ pc hru,která te nesmírně baví, dostaneš se do kola, které jsi ještě nehrála a někdo ti řekne vypni počítač a tu hru už nikdy hrát nebudeš! Ale to asi většina z vás zná… K doktorovi, jsem ale šla. Začínam opět od začátku, počítač jsem vypnula, ale po chvíli jsme ho společně s Mirkem zapnuli a začali jsme, tentokrát společně hrát hru, která je mnohem krásnější. Začínám se uzdravovat. Menstruaci ještě nemám je to už půl roku, ale zato jsem přibrala už 5kg( říkám to jako bych z toho měla velkou radost:), to ne, pořád mě to trápí, ale teď už vím díky mému Miláčkovi, jak se s tím poprat.) Holky ukažte anorexii, že je na je na světě mooooc věcí, které jsou silnější než ona postavte se před ní a řekněte: “ Já se nedám!!!!!!“ Životní hodnoty máme přece jiné, né? Rodina, manželství, láska, to s anorexií všechno do harmonie skloubit nejde. Položme si otázku: Záleží dětem na tom, aby měli maminku modelku? Nebude lepší, když se na ně bude maminka usmívat a bude v psychicé pohodě? po pravdě si na tyto otázky musím zodpovědět jěště trochu i já sama, ale jedno vím URČITĚ krása není všechno……. a snad už jen jeden citát na závěr, ktery mě vždy postaví na nohy:)…: “ Kdo je hezčí než já, je zbytečně krásný!!! … A s tímto se probouzejme každé ráno!