Bojím se, že to začne znovu….

Bojím se, že to začne znovu, že se vrátím do toho stejného kolotoče, ale něco ve říká, že to nesmím, nemůžu jim přidělávat zas ty stejné starosti…. Ale vše od začátku. Vše to začalo když jsem skončila 8. třídu o prázdinách. Jela jsem s babičkou na prázdniny a tam jsem si dopřávala langoše, zmrzliny, kofolu atd. přitom jsem byla vždycky štíhlá, měla jsem 48kg na 160cm a postavu jsem neřešila, až do tý osudný chvíle:( Když jsme měli rodinnou sešlost, tak mi babička naznačila, že mám velkej zadek, já vím říkáte si, jen kvůli tomu? ale mě se to hrozně dotklo, možná až moc! Začlam jsem jíst pravidelně 5krát denně, zdravou stravu a víc jsem cvičila. Nejdřív jsem sklouzla na 46kg říkala jsem si, ,,seš dobrá, ale ještě…:(“ Pak moje váha sklouzla na 45…42…40kg no a pak se kolem toho začalo moc dít. Máma mi nejdřív domlouvala, ale já jsem si to BOHUŽEL nevzala k srdci. Pořád jsem hubla, až mě máma jednoho dne zvážila (koupila kvůli tomu i digitální váhu) a měla jsem tušit co se stane:(! Řekla mi, že pokud se mi váha nezvedne, tak mě vezme k psychiatrovi. Už to slovo psychiatr mne zděsilo, tak jsem se rozhodla, že stím musím udělat konec, ne kvůli mé pověsti, ale kvůli mé mámě. Když jsem viděla, jak se kvůli mé postavě trápí, nemohla jsem se na to už koukat! Máma mi našla právě z této stránky různé typy jídelníčků a začla jsem… Zvýšila jsem moje porce, po obědě dezert a dopřávala jsem si někdy nějakou tu sladkost (dřív jsem nic takového neměla!) Teď je má váha na 44,4 a vede se mi postupně váhu zvyšovat, ale bojím se, že to začne znovu…. Pokusím se to znova neodstartovat a budu si víc věřit. Doufám, že mi budete věřit a doufat, že tu vnitřní opotvoru jednou a provždy porazím.