Bojim se sama sebe

Ahoj, četla jsem vaše příběhy a citím konečně, že by mi mohl někdo porozumět že má někdo podobné problémy jako já. Můj brácha je vyléčený bulimik, doufám.. a od doby, kdy mu skončily terapie, se u nás doma z bulimie stalo tabu. Vim, co ta nemoc obnáší, a proto se bojim, že jsem do toho teď spadla já. Vždycky jsem si myslela, jak jsem silná osobnost a jak mám silnou vůli. Jenže poslední dobou mám akorát tak pocit, že se ze mě stáva psycho. Neustále si kontroluju váhu, třeba i čtyřikrát denně stojim na váze, neustále se prohlížim a mačkám si špeky a nesnášim se za to, jak jsem tlustá. Hrozně se přejídám. Dřív jsem to kompenzovala cvičením a teď jsem poznala, že zvracení není tak špatný… Jsem úplně nervní, když jsem hladová. Uspokojim se jídlem, ale pak mám zase výčitky. Tak třeba nejim vůbec. Jsou prázdniny, venku je krásně. Ale já pořád cítím úzkost a deprese, koupu se v sebelítosti. Každá pitomost mě vyvede z míry, připadám si tak labilní. Jsem ráda, pokud jste to dočetli až na samý závěr a taky budu ráda, když mi tu zanecháte nějakou reakci nebo mail. Pap Maj.Britt