beznaděj

dobrý den!!!jak bych začala.asi když mi bylo 14.ve škole jsem nikdy nebyla oblíbená a hodně jsem si to výčítala nějak nevím jak jsem si usmyslela že schubnu jenom trochu.a tak to začalo nevině.vždycky jsem záviděla ségře protože je tlustá ale neláme si s tím hlavu ale já jsem byla jinačí.a tak jsem začala málo jíst a hodně cvičit pamatuju si to jako kdyby to bylo včera.nechodila jsem ani do školní jídelny nesnídala ani nesvačila prostě nic.za den jsem neměla nic nebo jednu věc a furt jsem cvičila strašně mě to uspokojovalo.byla jsem i ráda když mi nikdo ve třídě řek že jsem podviživená. zhubla!!!!!!!!! měla jsem lechčí i chůzy a bylo mi jedno že jsem strácela rovnováhu chodila jsem jako opilá.motala se mi hlava pak jsem se jednou podívala do zrcadla a přišel šok vyděla jsem jak mi vylízaj žebra .to jsem si říkala že takhle to být nesmí.měřila jsem 156 a vážila okolo 40 což je normalní.nechápu jak jsem mohla být techdy tak najívní.čas běžel a já jsem pořád střídala deity pak zase normalně pak mi stačil jenom pohled na nějakou holku a byl konec.pak jsem četla o holoce co trpěla bulimie nevím jak mě to mohlo techdy napadnou nějakej blok nebo co prostě jsem něco snědla a začala jsem to všechno vyzvracovat.a jak je to ted pořád hubnu a zvracím.každý den se brobouzím a mám strach že to zase začně.mám 2 kamarádky které mají stejné problémy a já se jim snašim pomoc ale hlavně si musim pomoc sama .a vy taky .než bude pozdě!!!!!!!!!!!